Černá rota

Tahle kniha mě velmi potěšila, shodou okolností jsem sloužil ve stejných letech jako Ota Vašulín, jen s tím rozdílem , že na vojně jsem byl 2 roky a některá místa výkonu Vašulínovi služby dobře znám. Absolventi vysokých škol sloužili jen rok, Ota byl v civilu důlní inženýr. Pohřeb Brežněva v listopadu 1982 velmi dobře pamatuji, všichni museli na PVS ( politicko- výchovna světnice) povinně sledovat, když se vojákům rakev vysmeknula a doslova ho do hrobu hodili, vzbudilo samozřejmě veselí, k nevoli politruka. Brežněv totiž vypadnul z rakve už jednou dnem, tak bylo dno vyztužené ocelí a nikdo nepočítal , že se zvýší váha. V té době koloval v ČSSR o Brežněvovi i dobrý vtip, Regan má Spojené státy americké , Brežněv spojené obočí :-) , s tím srostlým mohutným obočím se vyznačoval a mnoha řády, které nosil na hrudi a sám si i některé udělil. Černá rota složená jen z cikánů , maskovaná jako železniční vojsko byla i na útvaru v Sokolově, kde jsem 1981-1983 sloužil. Místo zbraně měli rychlopalný krumpáč a dalekonosnou lopatu, chodili pracovat do, dnes již zavřeného důlního kombinátu Vřesová. Velitelé jim dělali právě absolventi, po práci je učili číst a psát, většina byla negramotných a cesta vlakem na vojnu, byla pro mnoha první cestou vlakem. Vašulín po vojně byl na cvičení v Hodoníně, já sem tady vojnu začínal byl jsem zde 5 měsíců na kurzu řidiče maďarského OT- 65 , obrněný transportér přezdívaný vojáky fuga :-). Výcvikový prostor na jízdy byl mezi obcemi Ratíškovice, Dubňany, Vracov, Bzenec, některé části výcvikového prostoru zde připomínaly Saharu. Jaké bylo pro mě překvapení, když po roce 1989 část vojenského prostoru byla vyhlášená jako chráněné území Váté písky, v roce 2004 jsem zde s kolegou prováděl mykologický průzkum, pro AOPK . Ralsko kde Vašulín sloužil , mám 50 km od bydliště. Dnes už se zde neprohání ruské tanky a vojáci po lesích, ale zubři v oboře Židlov a cyklisti po husté síti cyklostezek. Samozřejmě Ralsko je na podzim ráj houbařů a když zabloudíte dále do lesa na zbytky ruské techniky a výstroje, opuštěné zákopy narazíte i po 35 letech od odsunu sovětských vojsk. V Ralsku - Kuřivody bylo v 90. letech zřízeno muzeum pyrotechnické asanace, které funguje dodnes. Knihu hodnotím za pět hvězdiček, vyvolala ve mě nostalgické vzpomínky, mladším ročníkům asi nic neřekne, starším, hlavně mužům co zažili vojnu za Husáka doporučuji. Napsáno bez příkras s dávkou humoru jaké to tehdy na vojně bylo.

Výborně napsaná kniha u které jsem se náramně bavil. I já to ještě zažil, sice jen na rok v 99' a měli jsme spíš "gumárnu", ale většina věcí z knihy mi nebyla cizí. Konec už byl spíš psaný na křeč a nebylo to tak zábavné, proto to nebude za plno, ale i tak rád doporučím starším ročníkům. 90%