Čekání na kocoura

Hezké povídky o kočičkách, většinou ňuňavé, ale také o trošku vážnější. Obdivuji autorku, jak dokáže tematicky psát o vzdálených zemích. Doufám, že je to vlastní zkušenost, ha,ha. Jako pejskař také doufám, že se dočkám něčeho podobného o pejscích.

Hezké povídky o kočičkách, většinou ňuňavé, ale také o trošku vážnější. Obdivuji autorku, jak dokáže tematicky psát o vzdálených zemích. Doufám, že je to vlastní zkušenost, ha,ha. Jako pejskař také doufám, že se dočkám něčeho podobného o pejscích.

Po melancholické depce „Jasno lepo podstín zhyna“ jsem potřebovala vstříknout do žil pozitivnější náladu. Zcela namátkou, bez znalosti anotace či komentářů, jsem zvolila „Čekání na kocoura“ a kupodivu se trefila. Krátké povídky o kočkách jsou pohodové, většinu času hladí pěkně po srsti a stručně by se daly všechny shrnout do souvětí: „Žil byl před nedávnými časy člověk, který měl nějaké trápení, načež si díky kočce uvědomil, jak hodit starosti za hlavu a žít lépe.“ Občas pohádky (třeba o tom, jak nalezené kotě zabránilo rozvodu) poněkud zaváněly neuvěřitelností a kýčem, jindy neobjevným moralizováním, což je také důvod pro hodnocení "pouze" v mírném nadprůměru. Bylo to čtení přívětivé, milé, adorující kočky a kritizující lidstvo, uspěchanou konzumní společnost zvláště. Ač jsem služebnicí nedůtklivé felis catus, k nadšení mě ani jeden z příběhů nepřiblížil... ovšem přinejmenším polovina vedla ke spokojenému vrnění. 65%