Čechoslováci ve válce

Kniha mohla být určitě napsána přívětivěji, co se týče hodnocení československého odboje za druhé světové války. Autor tuto tématiku navíc popisuje vzhledem k celkovému zadání knihy poměrně stručně, dokonce si protiřečí. Na jedné straně několikrát píše o slabém odboji (údajně až neexistujícím!), přitom párkrát uvedl, že u nás nemohl být odboj silnější. Výsadek Anthropoid rozhodně nebyl jediným úspěšným výsadkem do protektorátu ze západu. Existence desantu Silver A Lenormandovi zřejmě zcela unikla, poté tady byla spousta úspěšných výsadků z let 1944–1945, mj. Spelter, Clay, Carbon, Platinum-Pewter. Počítat Vládní vojsko automaticky na stranu "kolaborace", když ve skutečnosti v jediných dvou bojových vystoupeních válčilo proti Němcům (v Itálii v létě 1944, v Praze za povstání v květnu 1945), působí hodně zvláštně. Co se týče dobrovolného vstupu do armády, potom zcela převažovali Češi v armádách protihitlerovské koalice. Ani tohle v publikaci nezaznělo, respektive to z ní zcela jasně neplyne. Pokud bych měl hodnotit kapitoly týkající se II. domácího odboje, dal bych publikaci jen průměrné tři hvězdičky. S ohledem na další kapitoly, zejména některé týkající se II. zahraničního odboje a čs. armády po roce 1948, uděluji hvězdičky čtyři. Naopak asi nejnudnější je kapitola o osvětových důstojnících poúnorové armády. Zajímavá jsou některá Lenormandova srovnání čs. vojenské historie s vojenskými dějinami jiných států, avšak toho tam mohlo a mělo být ještě více. Apropos napsat fundovanou práci o srovnání protinacistického odboje ve Francii a českých zemích (respektive Československu, avšak osobně bych preferoval jen české země) by bylo jistě záslužné a také bychom se dozvěděli spoustu zajímavého. Odboj ve Francii byl, pokud vím, výraznější hlavně díky tomu, že Francouzů je hodně a také se těšili nesrovnatelně větší podpoře z Velké Británie (roli hrála i geografická blízkost obou západních velmocí). Řekl bych, že i ve Francii se ozbrojený odboj ve větší míře prosazoval později, asi v letech 1942–1943, u nás to bylo z objektivních důvodů až od podzimu 1944. Pro lepší přehled o II. českém/československém domácím odboji doporučuji mladému francouzskému historikovi seznámit se s některými kvalitními regionálními pracemi o této tématice, např. publikace Pavla Kopečka, Vladimíra Černého nebo kniha Deprese a naděje od Petra Kopečného.