Čas vlků

Události 2. světové války mi asi jako většině z nás nejsou cizí. Přece jen se o tom každý z nás učí ve škole. Co už mi ale cizí bylo, tak osudy lidí po válce. Nepřišlo mi, že bych v životě někdy na toto téma někde něco četla a vlastně jsem se sama nad tím nikdy nezamýšlela. Kniha Čas vlků je příběh, který vypráví o poválečném Německu. Otvírá spoustu různých oblastí a témat, se kterými se museli obyvatelé vypořádat po skončení války a které by vás možná ani nenapadly. Knížka po obsahové stránce rozhodně zajímavá je, co už mi dělalo větší problém, tak styl jakým byla napsaná. Nemůžu se ubránit tomu, abych nenapsala, že kniha je napsaná na mě až moc nudnou formou. A to nemyslím, jako urážku. Možná je to tím, že na takový styl holých faktů a sáhodlouhého textu nejsem moc zvyklá. Přišlo mi to takové monotónní a i když, byla kniha doplněna o vzpomínky tehdejších lidi, nestačilo to k tomu, abych se do ní dokázala pořádně začíst. Hodně mě i mrzelo, že příběh nebyl doložen o více fotografií a obrazů té doby. Asi bych tuto recenzi ukončila tím, že určitě nelituji, že jsem si knížku přečetla. Vlastně jsem i ráda, že jsem tu možnost díky Velkému knižnímu čtvrtku u @kosmas.cz měla.

Dlouhodobě mě fascinuje právě moment, kdy se zhroutil nacistický stát – kdy přestal existovat všemocný Vůdce, instituce, zákony i fungující ekonomika a lidé žili uprostřed ruin a masového uprchlictví z východu. Přesně to mi tato kniha dokázala přiblížit. Silné pro mě bylo zejména téma generace Hitlerjugend a Svazu německých dívek, která se po válce musela zbavit ideologie, v níž vyrůstala, a přesto to byli právě tito lidé, kdo později budovali moderní západní Německo. O to víc na mě zapůsobilo, jak těžké je oprostit se od fanatismu získaného v dětství – a že se to vůbec podařilo. Kniha zároveň velmi dobře ukazuje, že skutečnými oběťmi války jsou především civilisté. Zajímavé je i to, jak rychle po válce zmizel koncept „Volksgemeinschaft“ a znovu se objevily regionální rozdíly a vzájemná nevraživost. Celkově mě na knize nejvíc zaujalo, jak se společnost dokáže přizpůsobit i naprostému kolapsu státu a civilizace – a nakonec se z něj znovu postavit.