Pan Honzák je úžasnou kapacitou ve svém oboru, mám ráda i jeho pohled na psychosomatiku a knížka o psychopatech tak byla jasnou volbou. Dobře se čte, byť je dá se říci populárně naučná, příběhy z historie či naší reality jsou mnohdy známé, ale autor přináší na ně novou optiku. Je zajímavé také vidět, že psychiatrie jako obor prochází vývojem, že je tady několik "škol" nebo směrů, ale že v zásadě na psychopatech se shodnou, úplně nový pro mě byl koncept dobrého psychopata, za ten moc díky. A přeji všem, ať těch klasických "zlých" máte kolem sebe co nejméně.

Příjemná kniha, člověk se hned cítí líp, že snad i mezi normální se zařadit může :). Takový výčet šílenců jsem naposled viděla v obálce s volebními lístky. A ano, správně hádáte, že zmínka o novodobém největším pošahanci v knize padla také, (ale opravdu jen štěk :)). Druhá půlka knihy se totiž zabývá nejen výčtem historickým, ale i několika neveselými zmínkami z období dvacátého století, když kauzy po Druhé válce a v průběhu minulého režimu vyráběly a hnedka i před veřejností na dlouhá léta zatajily hromadu zmetků. Abyste rozuměli, autoři nejenže seznamují čtenáře s množstvím různou škodu páchajících cvoků, ale připouštějí, že psychopat může být i člověk zcela normální. Tedy ve smyslu zvládnutí těžkého povolání. Přístup, s jakým chladnokrevně operují chirurgové je srovnáván s pocity chladnokrevně a ve stínech reality operujících individuí. Jsou na tom jako by stejně, jen je vedou jiné pohnutky. První půlka je navíc brutálně vtipná :). A druhá zase objevně historická. Spoustu věcí se dozvíte. Audio jsem zvládla za pár hodin.