Čas darů

Putování po Evropě podél velkých toků - Rýna a Dunaje - nezní jako chytlavý exotický cestopis. Jeho kouzlo a hodnota je skryta ve vypravěči, sympatickém anglickém gentlemanovi, který se za sychravého prosincového počasí vydal s pozitivním elánem na cestu předválečnou Evropou. Tohle nadšení, s jakým pohlíží na vše kolem, ať už je to stará kovárna nebo honosný zámek, je strhující a neklesá, stejně jako charisma, které mu - dle mého názoru - cestu často usnadňuje. Nezabývá se strastmi cesty, únavou, špínou (a že tohle všechno jistě zažil), prostě jde a užívá si to. Zabývá se uměním, architekturou i popisem obyčejné polní cesty, mlhy nad řekou, a dojem podtrhuje vědomí blížící se války... "Za několik let bylo toto krásné město s výjimkou chrámů kompletně vybombardováno. Kdybych to býval tušil, byl bych se tu zdržel déle." Je pravda, že vyprávění občas ztrácí pro neznalého míst na zajímavosti, ale nahrazuje to nadšení a postřehy z všedních "ty-útrapy-za-to-stojí" chvilek, které zažívá každý dlouho-cestovatel.

Pro mě bohužel trošku zklamání. Ano, je to zjev a je to umění. Ale dlouhé vstupy do umění, literatury a architektury byly pro mě na překážku. Mám rád přímočařejší cestopisy a těšil jsem se na putování na počátku 20. století. Ke konci jsem již přeskakoval. Běžným lidem, kteří nejsou skvěle vybaveni kulturními znalostmi bych spíše nedoporučil. No a pak už spaní po zámcích, to mě taky moc neoslovilo. Jinak autenticita a cit pro pero mistrná.