Čas čarodějnice

Poklidné, pomalé..Příběh mi asi brzo vvypadne z paměti, ale podpořil můj dlouhodobý zájem o Island

When I looked out my window many sights to see... Čas čarodějnice je detektivní příběh, jenž je na hony vzdálený tomu, co si dnes v boomu severského thrilleru, jehož lavinu spustil Larsson se svou ságou plnou zvrhlého sexuálního násilí, pod pojmem "severská krimi" nejspíš většina čtenářů představí. Hlavní hrdina je obyčejný abstinující novinář, kterého dráha alkoholika dovedla až do regionální odnože velkého deníku, kde roky pracoval. Je to rozvedený muž, otec dospívající dcery, který žije s kanárkem a jenž prostě normálně funguje v normálním světě. Mrtvoly neumírají spektakulárně a ani je nevraždí blázniví fanatici nebo psychopati. Je to celé prostě takové - pro mnohé snad příliš - běžné. A to je přesně to, co se mně na knize líbilo. Nejvíc ze všeho mi Árniho kniha připomněla ty Kena Bruena. Co se týče výtky ohledně hypochondrie - no jo, pro nás, jakožto národ hypochondrů, je to běžná věc - to přeci neznamená, že je to tak všude po celém světě. Tak na Islandu to je asi poměrně vzácný jev - a je to další z hromady věcí, které jsem se o životě na tomhle fascinujícím ostrově dozvěděla (jen bych uvítala tabulku výslovnosti, ten "bordel" mi zkraje dělalo trochu problém rozklíčovat (ale je dobře, že tam je!) - ad jména - je to prosté, dótir = dcera = žena; son = syn = muž). You got to pick out every stitch, yeh Beat me its eye to make it rich, oh no Must be the season of the witch