No, tak to bylo něco :o))!! Sice jsem tušil, že to bude asi mazec, ale až takový... :o)) Je to velmi zajímavá sonda do hlubin japonské duše. U jedné povídky mně bylo fakt docela špatně :o). Ale jinak se mi to moc líbilo. Ovšem na chvíli si dám od Rjúa pauzu :o)).

Jeden z nejzvláštnějších románů, s jakým jsem se setkala. Fascinovala mne návaznost postav a příběhů a přestože mi pokaždé bylo líto, že jsem se nedozvěděla jak je to dál, Rjúův specifický a velmi čtivý styl psaní mě pohltil. Některé příběhy byly smutnější než jiné, další zas byly dost nereálné a přehnaně násilné. Přesto a nebo právě proto je to dílo, které asi jen tak nezapomenu. Náhodná setkání a známosti mají své kouzlo. Stejně jako u Nekonečné modři mi ale chyběla výraznější pointa či sjednocující prvek, přeci jen to není soubor povídek a všechno se vším souviselo.