Čarodějnice

[098/11] Spíše mě zaujal ten nápad napsat něco o životě moderní čarodějnice a nemotat do toho skřítky, víly a cokoliv dalšího, než ten fakt, že autorka získala nějakou tu prestižnější cenu. Neříkám, že by nepsala čtivě. Má krásná dlouhá souvětí na X řádků, prokládaná větami krátkými a velmi jednoduchými. V dialozích nic nedrhne a i když nevidíme do hlav ostatních postav, umíme si utvořit jakýs takýs názor na atmosféru, i když značně zkreslenou. Ale… asi nechápu celkový výsledek tak jak byl zamýšlen. Možná to je o tom, že i když se všechno pokazí, může být absurdně docela dobře, protože jste stále naživu. Nebo o tom, že i když nastávají velké změny ve vašem životě, dá se to ustát, ať se jedná o cokoli. Nebo… co já vím. Dá se v tom najít hned několik výsledků „analýz“, ale připadá mi, že ani jeden na to nesedí. Jako by to nebylo dodělané a někdy až příliš myšlenkově fantaskní. Taková lehčí fantasmagorie. Nedokážu ospravedlnit své relativně špatné ohodnocení, protože to vše je jen a pouze v emocích a psychologickém efektu na mou maličkost. Příběh na mě nezapůsobil a to i přes to, že oceňuji jak dokáže autorka bez větší zastávky přecházet ze dne na den, z prostoru do prostoru. Malé kousky zasvěcených dcerek mě nedokázaly přesvědčit o jejich pravosti v imaginárním světě. Manžel hlavní hrdinky byl divný pavouk, který se choval nepochopitelně i na tento „crazy world“ a kupodivu jediná normální mi připadala její matka a do jisté míry tchýně. Plusem ovšem je poměrně vtipné vyřešení finančních potíží s problematickým otcem, kterému vlastně na stará kolena hráblo do mozku finanční šílenství a zase na druhou stranu na mě působí jako pěst na oko scéna s policistou. Je to velmi diskutabilní kniha po stránce kvality.

Příběh ženy s čarodějnickými schopnostmi, které se přenáší z matek na dcery, je plný zklamání z blízkých lidí, nenávisti, zrady, lhostejnosti a přitom touhy po lásce a štěstí. Motiv čarodějnictví jen dokresluje myšlenku, že nezáleží na tom, kdo jsme, nikdo nechce být sám a přitom jsme na tomto světě skutečně jen sami za sebe. Bez ohledu na tom, jak mocní či bezmocní jsme.