Jiří Žáček sestavil a sepsal další velkou knihu pohádek z různých zemí, ve které jsou tentokrát tmelícím prvkem kouzla. Což znamená téměř neomezený výběr, složitější by bylo hledat pohádky bez kouzel. Leda sesbírat předvolební sliby + programy (nejen) českých politických stran a nazvat vydanou obskurnost "Tragikomické pohádky pro velké naivky". Čímž jsem se odklonila od příjemné četby pro děti k čirému masochismu, fuj, takže rychle zpátky. Zastoupeny jsou rozličné světadíly i kultury, forma od stručných anekdot, přes moudrá poučení, po delší drsné příběhy, od známé klasiky k neotřelým podivnostem. Většina pohádek jistě osloví, najdou se však i méně povedené kousky - např. lokální kouzelník Žito ve zkratkovitém podání spíše nudil. A nemůžu si pomoct, Žáčkovo oblíbené "všecko/všecky" (místo obvyklejšího "všechno/všechny") mi odmítá přejít přes hlasivky, je to pro mě pokaždé jako mentální zaskřípění vidličky o talíř... a právě tahle malichernost zvrátila misky vah pod 85%. Přesto knihu vřele doporučuji dětem i rodičům - a milovníci výtvarného stylu Adolfa Borna si samozřejmě opět přijdou na své.

Moc líbilo, na čtení před spaním ideální.