Čarodějčin průvodce magickým pohostinstvím

Tentokrát to úplně neklaplo. Předchozí kniha se mi líbila, ale u této mi něco chybělo. Dokonce na pár týdnů odloženo a dočteno nakonec jen díky poslechu audioknihy.

Saira tak trošku oživila mŕtvu pratetu a prišla o svoju mágiu. Vysporiadala sa s tým nakoniec dobre. Vedie začarovaný hostinec plný svojráznych nájomníkov a má svoje miesto pod slnkom. Čo však, keď dostane šancu získať späť svoje staré "ja"? Tak láskavý, vtipný príbeh. No kniha rieši aj závažné témy - ako pocity vylúčenia, osamelosti, elitárstvo. Rovnako ako v prvom diele mi v knižke vadili vulgarizmy, ktoré sa do celkového vyznenia textu nehodili. Kľúčové je však posolstvo, že zlu treba vzdorovať, aj keď zaplatíte vysokú cenu. Z převážně stařičkých a nesnesitelných dědků z vládnoucího kabinetu byl Bradford Bertram-Mogg zdaleka nejstarší, skoro nejnesnesitelnější, anachronistický a zlovolný dědek, který vypadal, jako by už byl jednou nohou v hrobě. Kupříkladu Luke se nemohl dočkat, až ji dožene i zbytek těla. Hostinec zdaleka nebyl dokonalý. Měkké koberce, praskající krby a sladké pečené dobroty kupříkladu nemohly tak docela zakrýt fakt, že se dům rozpadá a že čaj z jabloňových květů, pršící každou neděli v Posyině ložnici, je skutečně otravný. Ticho tu bylo jen nad ránem (a pak bylo skoro příliš ticho), pod nohy se neustále pletl nemrtvý kohout (a naučil se spávat v nohách Lukovy postele, což rozhodně nebyl příjemný zážitek) a (živí) obyvatelé hostince byli zcela nepochybně a nestydatě divní. Jenže Posy tady byla šťastná.