Carmen

Opět jsem díky ČV sáhla po knize, kterou bych si sama od sebe zřejmě nevybrala. Krátká novela o naivním mladíkovi, který je ochoten obětovat svůj rozum i hodnotný život cikánské krásce Carmen. A jelikož autor začal příběh citátem od Palladáse: "Každá žena je pro zlost, ale jsou s ní dvě šťastné chvíle: jedna v posteli, druhá, když umírá.", tušíme hned ze startu, že Carmen mladému vojákovi moc štěstí nepřinese. Carmen je sice krásná, vášnivá, bohémská, odvážná, ale zároveň lstivá, nestálá, a především milující svou svobodu... V závěrečné části (nezkrácená verze) se autor věnuje výstižné analýze Romů a jejich řeči (dnes by byl jistojistě nazýván rasistou). Co mě ale překvapilo, že původně slovo "rome" bylo označení pro muže/manžela. Označení etnika jako Romové bylo přijato až v 70. letech 20. století. Zajímalo by mě, zda je příběh skutečný. Ve vydání, které mám z knihovny (dvojjazyčné, Garamond 2007), je v úvodním medailonku o autorovi a knize uvedeno: "Realisticko romantická, drobnější novela Carmen. Vznikla na základě vyprávění obávaného bandity a několikanásobného vraha, za nímž autor docházel do vězení a vyslechl celý jeho příběh..." Nikde jinde se mi ale tuto informaci nepodařilo ověřit.

Četla jsem vydání z roku 1894, na silném, pevném papíře a takovou pěknou češtinou psané. Zamilovala jsem si Carmen tak, že jsem šla i na operu a obojí mám ráda dodnes. Je to dílo romantické, které vždy četly spíše ženy, nenaplněná láska francouzského poručíka k Cikánce. Na rozdíl od mnohých Harlequinek je Carmen nesmrtelná.