Já jsem rád, že jsem si s knihou "Calvin a Hobbes 2: Pod postelí něco slintá" zase mohl připomenout, jak je krásné být dítětem a dívat se na svět trochu jinýma očima. Více: http://www.comics-blog.cz/2017/01/1348-calvin-hobbes-2-pod-posteli-neco.html

Tak pokračuji ve své stripoidní sérii, která jede už od zimního slunovratu, kdy jsem dostal jen tento typ komiksů pod čímsi ověšenou směsí větví, stojící ve váze - jj, když jsem býval ještě starý mládenec, tak jsem takovéhle věci koncem roku doma neměl:-) No nic, přidávám pár bodíků, oproti prvnímu svazku, protože se mi zdá lepší, a to že je to naskenované jsem nijak nepocítil. Lepší, lepší, to není to správné slovo, ona je ta kvalita stejná, jen jsem možná už s touhle dvojkou více seznámen, možná zde autor zvolil citlivější přístup k dětství jako takovému, těžko říct. V čem tato série totálně vede a na hlavu poráží ostatní stripoidy je preciznost kresby a detaily, se Snoopym a Dilbertem snad kresbu srovnávat ani nelze, slavné obrazy taky nikdo příčetný nedává do lajny s výtvory disgrafiků, Garfield je už více vypracovaný, ale přece jenom CaH má opravdu promakané exteriéry i interiéry, je to radost se tím pročítat. Ovšem nehodnotím podle kresby, Dilbert u mě totálně vede, možná že prostá schématičnost svědčí stripům více, kdy se člověk nerozhlíží po panelech co kde je a pointa stripu ho udeří palicí přímo po palici. Tyto knihy stripů jsou úžasné hlavně z hlediska komplexnosti - když si člověk sem tam něco přečte v novinách, tak je to fajn, ale není to ono, tak jako když toho mám plnou knihu, kdy jedu jeden za druhým, nemluvě o tom, že mnohdy na sebe jednotlivé stripy navazují. Za poslední dobu jsem hodně přivykl si před spaním otevřít některou z těchto knih, dát si pár stránek, kdy nemusím pátrat po tom, co se dělo před tím a když už mě to zmáhá, tak jdu spokojený spát.