Fajetonistický cestopis v hranicích bývalého Rakouska-Uherska, který už svým geografickým vymezením nemůže nepřipomenout Magrisův Dunaj. Základní rozdíl tkví v tom, že Magris cestuje především s knihou v ruce, zatímco Maklowicz spíše s příborem. Jednotlivé národy jsou totiž neustále specifikovány skrze jídlo a až zážitek kulinární autorovi asociuje i určité historické či kulturní prvky daného prostoru. Vyprávění je velmi svébytné a poutavé. Oživujícím způsobem taktéž působí sebeironie, s kterou autor přistupuje jak k sobě, tak k vlastnímu psaní. Rozhodně zajímavý, nejen kulinární, zážitek. Knihu však doporučuji konzumovat raději s plným žaludkem. Blíže viz http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=14150

Nesporně zajímavá, pro nás jako středoevropany téměř povinná četba (jako zdroj k dalšímu zkoumání, podumání či návštěvě): beletristicky podaná historie, kultura, kuchyně i jazyky zemí vzniklých z Rakousko-Uherska, viděno znaleckým pohledem současného polského novináře, který na to má - má totiž ve svém rodokmenu snad všechny národnosti střední Evropy (pro vysvětlení některých zvláštností se často musí ale mnohem dál, za hranice bývalé monarchie). Moc se mi líbíly černobílé fotky uvozující jednotlivé cestovatelské črty. Suma sumarum: 90% Osobní poznámka: zatímco jsem si užívala občasné vsuvky ve slovanských jazycích, rakouské němčiny bylo příliš (a pro mě nesrozumitelné - zásadně bez překladu), maďarštiny naštěstí pomálu. Na závěr přidal autor informaci, kterak si pořídil dům v Dalmácii: teď žije napůl v Krakově a napůl na špičce Pelješacu, jak já mu závidím (ďjó móře, i když Wawelský drak je taky lákavý)!