Bzukot včiel

Moc krásný příběh, inspirovaný skutečnými událostmi městečka, nesmírně emotivní a lidský s trochou magie začíná v Mexiku v roce 1910. Rodina velkostatkáře Moralese, sleduje postupující revoluci, prožívá epidemii španělské chřipky a pozemkovou reformu. Rodina se ujala miminka pohozeného venku u mostku, bylo celé pokryté včelami, které ho chránily. Bohužel mělo rozštěp rtu a někteří se báli, že je políben ďáblem a přinese jen zlo. Pojmenovali ho Simonopio, starali se o něho jako o vlastního a později narozenému synovi Franciscovi se stal bratrem. Vycítil, kdy se má stát nějaké neštěstí a snažil se rodinu bránit. Včely stále kroužily u něho, snad se s nimi dokázal domlouvat , a nikdy jemu ani ostatním neublížily. Celý příběh vypráví Francisco už jako starý muž, který přijel na místo, kde se se Simonopiem viděl naposledy. str.409 "Francisco nikdy nezapomínal, ale od chvíle, kdy se mu život zastavil, kvůli ovdovění, kvůli stáří, kvůli tichu, kvůli nepohyblivosti a osamělosti, se mu detaily jeho příběhu začaly z paměti vynořovat čím dál živější, barevnější a přítomnější. Jako obvykle se je snaži zadržet a zkrotit, jenže toho dne ho vzpomínky zaskočily. Žádaly svobodu, chtěly na vzduch, na světlo. Jako by se všechny naráz rozhodly ho přepadnout, zaplavit všechny jeho smysly, všech pět, které uznávala konvence, a ty další, o jejichž existenci věděl, ale nikdy k nim neměl přístup, nedokázal je využít a ani pochopit, ty, o kterých mu jako malému vykládal Simonopio a on nikdy neměl čas ani trpělivost ho poslechnout a učit se od něj." Nádherný magický příběh plný krásných myšlenek a také s hlubokým poselstvým, který určitě dlouho nepustíte z hlavy. Další poklad magického realismu. Moc děkuji mým oblíbeným čtenářkám za doporučení, jsem ráda, že mě kniha neminula. Určitě se k ní vrátím.

Krásný, podmanivý příběh, odehrávající se v Mexiku na počátku 20. století. V jeho popředí stojí rodina Francisca Moralese, muže, který je ztělesněným symbolem původních statkářů a vlastníků půdy, lidí, kteří poctivou prací a láskou k rodné zemi udržovali tradice i život v zemi. Postupně ale byli nuceni přijmout nové pořádky a nové myšlení těch, kteří ve jménu revoluce změnili, často násilně, celou společnost. Ale nebojte se, takhle kniha není o politice, je o rodinných poutech, o tradicích, o lásce, která nezná hranic, a která miluje bezpodmínečně i beze slov. Je to příběh provoněný pomeranči, prodchnutý bzukotem včel a prohřátý mexickým sluncem. Jak už to ale v příbězích i v životě chodí, tam kde je láska, bývá i zlo. Zlo, které si bere bez ptaní, které ničí, a které s sebou nese pomstu, přetrvávající roky. Přirovnání ke knihám Márqueze nebo Isabel Allende je odpovídající. Knihu si zamilujete, pokud máte rádi pomalý styl vyprávění, vracení se v ději, osobu vypravěče, který zná konec příběhu a dávkuje ho svým posluchačům pěkně kousek po kousku, pomalu, stejně jako plyne čas…