Býval jsem mizerný s*áč

Když jsem začal knihu číst, byl jsem z ní nadšený. Autor v ní autenticky popisuje, jak se stát lepším mužem, a zmiňuje, jak je špatné, že žijeme v době bez angažovaných otců. A jak se stát lepším otcem. Využívá k tomu své vlastní zkušensoti. Tak si říkám super, těším se na jeho zkušenosti s jeho dětma. No jo, jenže pak člověk zjistí, že John Kim si dobrovolně vybral nemít děti. A tak se ptám: Jak si může dovolovat kritizovat neangažovanost otců? Psát o zodpovědnosti? Vždyť o tom sám nic neví! Nemá zodpovědnost za to uživit rodinu. Nemusí domů neustále přinášet peníze, aby měli děti co jíst. To se mu to pak kritizuje, že lidi dávají nízké dýško a nejsou angažovaní. To se mu to utrácí za motorku a kavárny. Nezná náhled toho, že otec pracuje a aby se rodina nějak měla, tak je holt méně doma. On nic z toho nemusí. Mohl si v klidu dovolit přijít o práci a nic nedělat. Mohl si dovolit dělat si, co ho baví. Když pomineme, že jeho rozhodnutí jsou spíše dílem náhody, nemá absolutně žádný nárok psát o téma otcovství. On sám skutečným mužem nikdy být nemůže. Hvězdičky tedy přidávám za mnohé obecně platné formule, které fungují nezávisle na rodině. Ano, z pozice terapeuta toho o mindrácích ví opravdu hodně, a z touto částí knihy se ztotožňuji a může být užitečná. V ostatním je "nasraný terapeut" pouze pokrytec, který si nasrává sám sobě pod pero.

Kdysi dávno jsem na jeden nádech zhltnul Mansonovu senzaci moderních self help knih Subtle Art of Not Giving a Fuck. Až nedávno, co jsem se vrátil k aktivnímu čtení jsem tuto pomylsnou cestu dokončil jeho Everything is Fucked a ani u této knihy to nebylo jinak. Po osobním pádu na dno a návrat mezi jehličí jsem si z recese koupil tuto knihu čistě kvůli názvu. Býval jsem mizerný sráč. To jsem já, řekl jsem si. Nečekal jsem, že mě kniha takto sebere. Přečetl jsem ji skoro na jeden zátah. Jsem toho názoru, že tuto knihu by si měl přečíst každý moderní muž. Mluvím tady z pozice muže, který se vyhýbá genderovým stereotypům a rolím. Ty jsou tu představeny a bořeny hned od začátku knihy. Jistě. Jedná se o další z knihovny seberozvojových knih. Známe to všichni. Hýbej se, nelži, příjmi zodpovědnost, čiň dobro pro dobro samo. Ne pro svůj vlastní užitek. Ale toto všechno známe už ze staré filosofie. Tato kniha nádherně shrnuje a navazuje Kantovský imperativ na moderní uspěchanou dobu pro každého ztraceného člověka (protože tato kniha není rozhodně jen pro muže). Dovolím si tvrdit, že sráč budu v jistém slova smyslu pořád. Ale fakt, že si svoje sráčství díky této knize uvědomuji a posouvám ho dál je podle mě to, o co Johnovi šlo.