Bytosti schopné zemřít

"'Avšak jako střípky skla z posledního okna, i zákaz popichuje. Tvá duše ať je dech pozdrženého pádu; vykřičník světa skřípnutý pomlčkou...' A tak povstává KOČKOTAJ skrze křišťálovou chvíli. Jeho hlava je vykutálená zbraň vržená proti věži Zvířeného Prsu, krychlovému hrbu času, v jehož stěnách jsou uchyceny okovy větru..." (Jean Pierre Duprey; s. 188) Některé texty, některá za sebe na oko nedbale a přitom dokonale vršená slova ve mně vzbuzují podivnou touhou ne nepodobnou té, kterou cítil Kemal k Füsun a která ho nutila olizovat kliky, jichž se dotýkala a cucat vajgly jejích cigaret. Stává se to je výjimečně, jistě, jsem přeci seriózní dospělý člověk, ale ano, přiznávám, stává se to. Výbor z děl prokletých básníků dvacátého století je neskutečná záležitost - taková, u které bych nejradši, abych ji mohla nechat vpít kůží, protože na tohle oči nestačí a mozek se místy vzpírá a brání a nestíhá... chudák... vždycky byl o krok pozadu, nemějte mu to za zlé. "Vydechuji abych vyvrátil strom života Foukám zlověstný proud vzduchu na svůj popel Hořím touhou zbožňovat noc šelem kdy podříznu modly šílenství Objímám smečku vlků aby vyli mou lásku k noci která mi tě vrátí" (Stanislas Rodanski; s. 135) A nejde jen o básně samotné a o autory, o nichž často ani v domovské Francii příliš nevědí, jde o úžasný převod do úžasné češtiny, kdy ani za mák nelituju, že si umím francouzsky objednat už tak maximálně bagetu a jsem ráda, když v novinách pochytím z článků smysl. Osm géniem a životem ztýraných umělců, bytostí, které byly schopné zemřít. "...žil jsem, abych věděl, a nevěděl, jak žít." (Roger-Arnould Riviere, s. 181)

Výborny výbor 8 prokletých francouzských básníků 20 stoleti. Rád se k knížce rád budu vracet Jacques Prevel Podpalili jsme své vzpomínky A nás příběh nám připadal mozny Žili jsme jako stíny Žili jsme jako mrtvi Gilberte H Dallasova Adéla z námoři Mrska Adélka se vrací z mlékárny Vypada jako zlaté kane. Gerald Neveu Ulice Má ulice napodobuje tvůj usmev Má ulice má nespočet sester Vidím tam nějaké muže, bratry chránit ji až do smrti jít mezi nimi být jako oni Stanislav Rodanski Šílené přátelství Neúplné vzpomynky Na obrovském hřbitově nestoudnych ptaku. Vymodenych do citu a smutku Bez domova smutek se zbavuje záhad. Jako had kůže. Roger Arnould Riviere Smrt Minusove znaménko stvoření Smrt ten bolak akné na tváři bolesti. Smrt překvapiva jako sex roztekana jako rozkos. Smrt je koneckonců jen panencka propast do níž nás pyj zivota Smrt náhle proniknout Smrt je na konci Jean Pierre Duprey Potom Nejdřív stopa, pak vzdalenost O čem sní druhy o čem jeden Jeden ve druhém pochopi Nemůže být světlo Bez ohně na konci Zapocat v dymu Tak se rodí tvar Bez toho co bude Francis Giauque Fontány Prozradte mi jméno tě kterou jsem ztratil v sevelu svlecenych plotu v dešti krvi a blátě. Jean Phillippe Salabreuil Vánoce 1963 Duse bloudí kolem modrých ulev nebe. Její zahrady nikdy nevykvetli v jeden čas. O krehkosti dne mráz ničive zebe Sněhu na hrobech se podoba tvůj hlas. Svět za zpěvu stoupá do cipu noci Cas lina nahore přežívá stín reka Mastných ohnu sira do jezera a ovoci. Světla pristoupeny strom se nelekla. Lásko hvězda zmekcuje ostrou horu. Sedlo na zbeznenou nehu čeká v kleku. Jasne rameno vinice na obzoru Hle sestupuji mrtvi z jiných veku Konečné to jméno zivich pozname Jez jsme nesli snem nic netusice Nahle půlnoc na zemi vítr zavane Pln podmacenych křiku a nejsme vice. Vůně lilii na konci temných cest Dítě proniká na louku cirych kras Spasa všeho zeď nebem začne kvest Kratka pomlka a duše se rodí zas.