Byt

Přiznávám, miluju styl Jana Němce. Na Byt jsem se těšila a jsem prostě dojatá. Nechala jsem se nést příběhem, který je mi tak blízký. Tížil mne, překvapil i pobavil. Zuza i Dan mi přirostli k srdci, asi protože si jako ona připadám, protože někoho jako on bych chtěla. Nebudu tu zbytečně vypisovat superlativy, jen shrnu jednou větou, že Byt je pro mne taková uvěřitelná vztahovka s krásnými detaily. Je mi líto, že Jan nepíše víc knih. Od Jany jsem četla pouze Hruškadóttir a velmi se mi tehdy líbila. Skvělá volba dvou spolupracujících autorů. :) Nevypusť supy ven. ->

Knihy jsou pro mne příběhy. Ale neméně důležitý je pro mne jazyk a styl. Jan Němec píše tak, že by mne asi okouzlil i návodem k mixéru. Miluju jeho Dějiny světla a Možnosti milostného románu. Proto jsem také jeho polovinou knihy začala. A ano, líbila se mi víc. Připadala mi upřímnější, otevřenější, netlačila na city a přesto je vyvolávala a dojímala mne. Zuzana Jany Šrámkové mi byla nesympatická, ale i nesympatický hrdina může vyvolávat emoce. Tady to ale moc nefungovalo. Nějak jsem Zuzaně nedokázala věřit a porozumět - připadala mi egoistická a lehkomyslná. Neuměla jsem s ní prožívat ani její vztah k Janovi. Možná i proto, že už jsem si na něj udělala názor díky Danielovi. Ale možná, že i toto byl záměr autorů - donutit čtenáře, aby se přiklonil na něčí stranu. Na tu, která je nám bližší a sympatičtější. Děláme to tak i v životě. A děláme to vždy správně? A kde je vlastně pravda ? A je to to nejdůležitější ?