Bylo to blbý

Trauma je slovo, které znamená zranění pro tělo i vnitřní život člověka - pro jeho myšlenky i pocity. Jsou to neviditelné rány. Trauma způsobují prožitky, které jsou tak děsivé, že naše tělo usoudí, že mu hrozí opravdu velké nebezpečí. Jeden z největších omylů je, že když se trauma odehrálo v dětství, že na tom nezáleží, protože si to nepamatujeme. S tímto názorem jsem se v životě už setkala tolikrát…. Tlukoucí srdce, doširoka otevřené oči a šimrání v žaludku…. Znáte ten pocit? To je paměť našeho těla. Tyhle věci se nedějí samy od sebe. Může ta ně trauma. Trauma může být způsobena např. závažnou nemocí, odloučením od milovaných osob, šikanou či autonehodou. A to je jen opravdu krátký seznam toho, co může přivodit trauma. Jak vysvětlit dítěti co cítí, co se v něm odehrává a jak zkusit tyto pocity překonat? Může nám s tím pomoci právě tato kniha. Formou milého, vtipného a trochu nadneseného příběhu názorně ukáže, jak trauma může vzniknout. Naprosto perfektně a velmi jednoduše dětem vysvětlí, co přesně to trauma je. Co se děje v těle i mozku. Jak fungují vzpomínky. Zda na trauma existuje lék a jak svému traumatu porozumět. Knih o tomto tématu, které jsou určeny přímo dětem a mládeži moc na trhu není. A zde bylo opravdu vše velmi hezky a příjemnou formou vysvětleno.

Kniha Bylo to blbý od Sally Donovan mě opravdu mile překvapila. O traumatu se většinou píše vážně, těžce a někdy až příliš odborně. Tady jsem ale našla úplně jiný přístup – lehkost, humor a zároveň velkou citlivost. A právě tato kombinace podle mě dělá knihu tak silnou. Autorka dokáže dětem ve věku kolem 8–12 let vysvětlit, jak funguje mozek a proč tělo někdy reaguje přehnaně, i když už je dítě v bezpečí. Velmi oceňuji, že kniha není děsivá. Trauma je zde vysvětleno přes jemně absurdní příběh chlapce a paviána, který přináší humor i odstup. Místo aby dítě zahltila, dává mu jazyk pro to, co se děje uvnitř. Krásná je například metafora křivolakých mrkví – některé rostou rovně, jiné se musejí vyhýbat kamenům. A nikdo by přece mrkev neobviňoval za to, že rostla v těžkých podmínkách. Silným poselstvím knihy je opakované ujištění, že to není chyba dítěte. To považuji za naprosto zásadní. Autorka nejen vysvětluje, co se děje v mozku při ohrožení, ale zároveň dává dětem konkrétní nápady, jak se s „poplachem“ v těle vyrovnat. Vede je k pochopení, že znalost vlastního mozku je vlastně superschopnost. Knihu bych doporučila nejen dětem, které zažily adopci nebo jiné náročné situace, ale i jejich rodičům, učitelům a odborníkům. Je to čtení, které lze zvládnout během krátké doby, ale jeho dopad může být dlouhodobý. Přináší totiž nejen informace, ale i laskavost – a právě spojení poznání s laskavostí může skutečně měnit životy. Za mě je to výjimečná kniha, která dokazuje, že i o těžkých věcech se dá mluvit s lehkostí, respektem a nadějí. Děkuji nakladatelství Portál za možnost seznámit se s touto knihou a poskytnutí výtisku k recenzi.