Byli jsme mladí a stateční

Román, který je inspirován skutečnými událostmi, tentokrát během druhé světové války, kde válčí Čína a Japonsko. Hlavní příběh se točí kolem britské misionářské školy, která byla otevřená v Číně, a studují zde děti těchto významných misionářů a velvyslanců. Střídají se zde kapitoly, kde nám své zážitky vypráví Elspeth Kentová – mladá nadějná učitelka, která utekla z Británie a myslela si, že se zde vyrovná z nečekané smrti snoubence. Druhou vypravěčkou je desetiletá žačka a malá skautka Nancy Plummerová (přezdívkou Švestička). Tyto dvě hrdinky nám na přeskáčku vyprávějí své příběhy. Místo za rodiči, kde měli slavit Vánoce se hlavní postavy ocitnou ve válce. Japonsko útočí na Pearl Harbor a Británie i Amerika vyhlásí Japonsku válku. Japonsští vojáci přijíždějí a zabírají školu. Doteď měli učitelé i žáci velmi pohodlný pobyt… Čínští sluhové byli odvolání a vše bylo rázem na učitelích. Nebyla to však poslední rána, kterou si děti i učitelé museli zažít. Zanedlouho na to přišlo oznámení, že se všichni musejí přesunout pěšky do tábora, kde museli čelit hladu, špíně a otřesným životním podmínkám… Po těch všech letech vyčerpání a hrůzách by si člověk řekl, že to učitelé vzdají, ale byli stateční, a až do poslední chvíle se o děti (později už 14 leté puberťáky) pečlivě starali a stali se pro ně rodinou až do osvobození. Moc se mi líbilo, jak byly všechny postavy realisticky a detailně popsány. Jde velice poznat, že se autorka připravila a velmi důkladně dobu nastudovala. Některé situace byli nervy drásající a pukalo z nich srdce. Příběh se čte pomaleji, ale je tak poutavý, že to ničemu neubírá. Za mě velmi vynikající čtení, jsem moc ráda, za další nový pohled na 2. světovou válku. Vřele doporučuji!

Poutavý, bolestný, silný , ale velice citlivě a s respektem napsaný příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Odehrávající se v internátní škole v Číně, kde jsou děti rodičů, pracujících jako diplomaté a misionáři po celé Číně. Kniha začína v roce 1941. A právě v tuto dobu Japonsko vyhlašuje válku Anglii a Spojeným státům a školu obsadí japonští vojáci. Učitelé a děti jsou nuceni jít pěšky do internačního tábora, kde vládne krutost a přísné tresty. Přesto učitelé dělají,co je v jejich silách, aby děti ochránili a jejich volný čas vyplnili sportem, soutěžením a získáváním skautských odznaků. Nahrazují dětem rodiče, i když sami strádají, snaží se je udržet živé a zdravé, a to jak fyzicky tak psychicky. Příběh je vyprávěn z pohledu desetileté Nancy a z pohledu její mladé učitelky Elspeth. Jedna zastupuje pohled dětí a druhá dospělých. Každá se na situaci dívá jinak, ale musí čelit stejnému utrpení, jaké si nikdo z nás nedovede představit. Celou knížkou nás provází Zákony skautek, protože právě plnění těchto zákonů a získávání odznaků udržuje v dívkách odhodlání nevzdávat se a postavit se osudu. Knížka ve mě dlouho doznívá, ještě jsem se s podobným příběhem nesetkala. A zde se zase ukazuje, jak málo toho víme. Příběh je smutný, ukazuje nejrůznější charaktery lidí dětí , učitelů, čínských žen a mužů, ale i japonských vojáků. Knížka není napsaná černobíle, za to palec nahoru. Můžu opravdu celým svým srdcem každému doporučit.

Jak se jednou začtete tak už ji z ruky nepustít,až na konci. Sice mam pár drobnych výtek,ale je je to moc pěkně napsaná kniha.

Román, který je inspirován skutečnými událostmi, tentokrát během druhé světové války, kde válčí Čína a Japonsko. Hlavní příběh se točí kolem britské misionářské školy, která byla otevřená v Číně, a studují zde děti těchto významných misionářů a velvyslanců. Střídají se zde kapitoly, kde nám své zážitky vypráví Elspeth Kentová – mladá nadějná učitelka, která utekla z Británie a myslela si, že se zde vyrovná z nečekané smrti snoubence. Druhou vypravěčkou je desetiletá žačka a malá skautka Nancy Plummerová (přezdívkou Švestička). Tyto dvě hrdinky nám na přeskáčku vyprávějí své příběhy. Místo za rodiči, kde měli slavit Vánoce se hlavní postavy ocitnou ve válce. Japonsko útočí na Pearl Harbor a Británie i Amerika vyhlásí Japonsku válku. Japonsští vojáci přijíždějí a zabírají školu. Doteď měli učitelé i žáci velmi pohodlný pobyt… Čínští sluhové byli odvolání a vše bylo rázem na učitelích. Nebyla to však poslední rána, kterou si děti i učitelé museli zažít. Zanedlouho na to přišlo oznámení, že se všichni musejí přesunout pěšky do tábora, kde museli čelit hladu, špíně a otřesným životním podmínkám… Po těch všech letech vyčerpání a hrůzách by si člověk řekl, že to učitelé vzdají, ale byli stateční, a až do poslední chvíle se o děti (později už 14 leté puberťáky) pečlivě starali a stali se pro ně rodinou až do osvobození. Moc se mi líbilo, jak byly všechny postavy realisticky a detailně popsány. Jde velice poznat, že se autorka připravila a velmi důkladně dobu nastudovala. Některé situace byli nervy drásající a pukalo z nich srdce. Příběh se čte pomaleji, ale je tak poutavý, že to ničemu neubírá. Za mě velmi vynikající čtení, jsem moc ráda, za další nový pohled na 2. světovou válku. Vřele doporučuji!

Poutavý, bolestný, silný , ale velice citlivě a s respektem napsaný příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Odehrávající se v internátní škole v Číně, kde jsou děti rodičů, pracujících jako diplomaté a misionáři po celé Číně. Kniha začína v roce 1941. A právě v tuto dobu Japonsko vyhlašuje válku Anglii a Spojeným státům a školu obsadí japonští vojáci. Učitelé a děti jsou nuceni jít pěšky do internačního tábora, kde vládne krutost a přísné tresty. Přesto učitelé dělají,co je v jejich silách, aby děti ochránili a jejich volný čas vyplnili sportem, soutěžením a získáváním skautských odznaků. Nahrazují dětem rodiče, i když sami strádají, snaží se je udržet živé a zdravé, a to jak fyzicky tak psychicky. Příběh je vyprávěn z pohledu desetileté Nancy a z pohledu její mladé učitelky Elspeth. Jedna zastupuje pohled dětí a druhá dospělých. Každá se na situaci dívá jinak, ale musí čelit stejnému utrpení, jaké si nikdo z nás nedovede představit. Celou knížkou nás provází Zákony skautek, protože právě plnění těchto zákonů a získávání odznaků udržuje v dívkách odhodlání nevzdávat se a postavit se osudu. Knížka ve mě dlouho doznívá, ještě jsem se s podobným příběhem nesetkala. A zde se zase ukazuje, jak málo toho víme. Příběh je smutný, ukazuje nejrůznější charaktery lidí dětí , učitelů, čínských žen a mužů, ale i japonských vojáků. Knížka není napsaná černobíle, za to palec nahoru. Můžu opravdu celým svým srdcem každému doporučit.

Moc hezky napsaná kniha o těžkých časech. Jedna z těch co chytnou za srdíčko.

Další z válečných příběhu, ovšem tentokrát z úplně jiného konce světa - z Číny. Poutavý a citlivý příběh střídavě viděný očima zprvu desetileté Nancy a dospělé učitelky Elspeth, které společně s mnoha dalšími dětmi a učiteli čelí zlu v podobě možná o něco méně drastickému, než jsme zvyklí třeba v porovnání z osudy Židů, ovšem stále až moc krutému a nepochopitelnému. Důraz je kladený hlavně na vyrovnávání se se vzniklou situací - jak ji vnímalo zprvu dítě, které nezadržitelně dospívalo v mladou dívku a jak zase dospělá žena, která si byla vědoma své obrovské odpovědnosti a suplovala mnoho let roli rodičů. Postavy byly hodně realistické, žádní přehnaně nebojácní hrdinové, měly standardní vlastnosti běžných lidí a pocity a emoce, se kterými se dalo snadno ztotožnit. Přístup učitelů byl jedinečný - snažili se pro děti dennodenně, i přes veškeré své vlastní útrapy a bolest, hledat aspoň nějaké důvody k jakékoliv radosti. Citace z knihy: "Musíme popadnout všechno, díky čemu si připadáme víc jako člověk...". Hodně sázeli na dodržování skautských zásad a pravidel, které děti i přes těžkosti doby, nevyjímaje ani setkání se smrtí, vnímaly jako neoddělitelnou součást svého způsobu života a díky nim si po celou dobu zachovávaly aspoň trochu zdání normálnosti. Bylo dojemné pozorovat, jak děti ve své hlavě bojují s vrozenou i naučenou slušností - "za každých okolností si zachovat pozitivní přístup", což kontrastovalo s realitou kolem nich a nechápáním, proč se to vlastně všechno děje. Taky se mi opět líbilo, že se autorka vyhnula černobílému pohledu na ty zlé a dobré - i mezi těmi zlými Japonci se sem tam objevil záblesk lidskosti a že s tím, co jsou nuceni dělat, se nijak neztotožňují. Naopak našlo se výjimečně i pár takových, kteří se snažili pomáhat, třeba aspoň tím, že nebyli krutí - už to pro ty vězněné byla opravdová pomoc. A proto mě pak třeba při obyčejné zmínce jednoho takového japonského vojáka, že pochází z Hirošimy a jak se těší, až se tam po válce vrátí, opravdu velice zamrazilo. Byl to takový dost nový a "neokoukaný" pohled na události z 2. světové války...a to má pro mě pokaždé velkou cenu.