Byla jsem ženou slavného muže

z kdysi čtených úryvků jsem tušil, že to bude bizár, ovšem takto v celku... doposavad jsem se nesetkal s tak kuriózním spojením parnasistního stylu (předmluva) a socrealismu (psáno 1948-1951) s "magickým" myšlením (albánský prsten z bájné Atlantidy) a průběžným dovoláváním se boží přízně = snad to jen potvrzuje snadnou ovlivnitelnost autorčiny povahy, nekriticky absorbující i naprosto protichůdné směry paměti jsou žánr výsostně subjektivní, a proto nemá smysl přistupovat k nim jako k odbornému výkladu, s faktickou nespolehlivostí je nutno počítat, a pokud není záměrná, je zapomínání přirozeným, ba nezbytným průvodním jevem vzpomínání (to k až akribickému srovnávání dat v ediční zprávě); chápu, že autorka možná chtěla vyjádřit své znechucení nad pozdější slepou adorací SKN, kterého sama zbožňovala (?), a dalších známých a národem milovaných uměleckých osobností, snad se sama cítila upozaděna... nu, je tu prostě i ta odvrácená strana "hvězd" četl jsem druhé vydání (Host 2015) a nepozdává se mi ediční výkon Jiřího Veselského a Milana Blahynky, zejména co se týče kompilování pramenů, doplňování textu (byť v hranatých závorkách) či názvů kapitol (!) a jazykového řešení vůbec, a taky bych očekával obsáhlejší vysvětlivky, případně i nějakou (literárně)historickou komentářovou stať (stránka biografického medailonu o BHN na konci mi přijde málo) kdo vydrží do strany 50 (kapavka a filcky), určitě to zvládne až do konce

Kolik takových naivních dívenek podléhá stále kouzlu bouřliváků a pro kolik takových žen život s chudými básníky, alkoholiky a nevěrníky přináší více strasti než radosti? Inu, láska je mocná čarodějka. Paní Božena své životní osudy líčí čtivě, postřehy o způsobech návštěvníků je pomohou snést z piedestalu výjimečnosti, takřka hororově působí Rudolf Těsnohlídek. Editoři v závěrečné poznámce upozorňují na nepřesnosti, kterých se autorka v pamětech dopustila. Ani oni však nejsou bez chybičky – Jahody první určitě nebyly zhudebněny Vítězslavem Kaprálem.