Byl jsem dobrej

Jsem spokojená, kniha se moc pěkně čte. Je to takové neformální povídání dvou přátel, muzikanta a novináře, a vy ani nedutáte a posloucháte (čtete) životní vzpomínky, úvahy a zamyšlení. Po rozhovorech s panem Mišíkem odpovídají na celkem podobné otázky členové rodiny, bývalí i současní kolegové, hudební kritik a dokonce ošetřující lékař. Další část knihy tvoří písňové texty, diskografie s recenzemi a množství fotografií. Z knížky na mě zapůsobila neskutečná skromnost, laskavost a obyčejná lidskost velikána českého rocku (v mírném protikladu k názorům nejmladšího syna). Pokud si můžu dovolit malou výtku, kniha by si zasloužila pevnou vazbu. Ale obsah je skvělý.

Jsem spokojená, kniha se moc pěkně čte. Je to takové neformální povídání dvou přátel, muzikanta a novináře, a vy ani nedutáte a posloucháte (čtete) životní vzpomínky, úvahy a zamyšlení. Po rozhovorech s panem Mišíkem odpovídají na celkem podobné otázky členové rodiny, bývalí i současní kolegové, hudební kritik a dokonce ošetřující lékař. Další část knihy tvoří písňové texty, diskografie s recenzemi a množství fotografií. Z knížky na mě zapůsobila neskutečná skromnost, laskavost a obyčejná lidskost velikána českého rocku (v mírném protikladu k názorům nejmladšího syna). Pokud si můžu dovolit malou výtku, kniha by si zasloužila pevnou vazbu. Ale obsah je skvělý.

Je trochu ostuda, že jsem se dostal až ke čtvrté verzi této knihy, ale aspoň to mám hezky komplet. Teda snad. První část knihy - rozhovory s Vladimírem Mišíkem jsou skvělý. Čtivý, rychle odsejpaj, maj svůj rytmus. Byla radost je číst. I strukturování na krátký kapitoly bylo fajn. Ondřej Bezr jakoby přesně věděl, co chce a Mišík mu to tak dal. Sám bych ale uvítal ještě větší detail, hlubší povídání si, další historky a dobovej kontext. Příkladem budiž k poslední desce chybějící souvislosti o tom, jak těžko se scháněly peníze na nahrávání, jak Mišík zlusil oslovit Prazdroj (kde ho osoba z PR nebo marketingu ani neznala) a jak tedy dal svou píseň do reklamy a za to tu desku nahrál. To tak nějak hezky kontrastuje s těma Andělama. Vlastně si myslím, že ta Mišíkova cesta je mnohem víc hořkosladká, než z těch rozhovorů vychází. Ty tomu dávají takovej Oliverovsko Stonovskej nádech (ale co, člověka to pak baví možná víc). A dost možná, že kdyby to bylo podrobnější a “poctivější” ztratí to tu lehkost a jiskru a četlo by se to hůř, podobně jako Prokop. Další část - rozhovory s nejbližšími - už tolik neodsejpala a vlekla se. Dost se to opakovalo a vlastně mne tolik nebavila. S výjimkama jako Ostrouchov, Nejezchleba nebo doktor Zamrazil. Ale je skvělý, že ta kniha pak ještě pokračuje. Jsou tu Mišíkovy texty a rychlá časová osa jeho života a pak i výběr z recenzí ke všem řadovkám. To mne bavilo dost a četl jsem to až do posledního písmenka. CD jsem ještě neslyšel, vzal jsem si to na dovolenou, kde ho nemám jak přehrát. Celý to beru, jako fajn dokument, kterej potěší jak člověka zasvěceného a znalého, tak i toho, kdo se chce s Mišíkem jen rychle seznámit (a toho možná víc).