Bydlíme hned vedle ZOO

Robin Král je u mě už nějakou dobu králem básniček pro malé děti. Těším se, že jak jeho ratolesti porostou, porostou s nimi i verše, které jim táta píše. Bydlíme hned vedle zoo, prošpikované různými zvířaty, mě pobavilo náramně. Navíc se hned na začátku objevuje jeden z mých oblíbenců - tapír. Představa, že se ráno kromě běžných činností musím vypořádat i s nájezdem divokých zvířat, ve mně vzbudila soucit s nebohým tatínkem. A okamžitě jsem si vzpomněla na Plíhalovu mnohem dospělejší Amnestii. Takže vlastně dvojí potěšení najednou. Bohužel jsem se, podobně jako muchomurka, opět moc nepotkala s ilustracemi. Ne že by byly vyloženě špatné, ale většina z nich na mě působí tvrdě a studeně. A zrovna u leporel a obecně knížek pro menší děti jsou ilustrace často důležitější než samotný text.

Nápadité leporelo, verše vtipné, ale zase ty ilustrace, které děti nelákají, dokonce se jim nelíbí. Když bych knihu nezačala číst já, tak po ní vůbec nesáhnou. Což je trochu škoda.