Bydlíme hned vedle ZOO

Robin Král je u mě už nějakou dobu králem básniček pro malé děti. Těším se, že jak jeho ratolesti porostou, porostou s nimi i verše, které jim táta píše. Bydlíme hned vedle zoo, prošpikované různými zvířaty, mě pobavilo náramně. Navíc se hned na začátku objevuje jeden z mých oblíbenců - tapír. Představa, že se ráno kromě běžných činností musím vypořádat i s nájezdem divokých zvířat, ve mně vzbudila soucit s nebohým tatínkem. A okamžitě jsem si vzpomněla na Plíhalovu mnohem dospělejší Amnestii. Takže vlastně dvojí potěšení najednou. Bohužel jsem se, podobně jako muchomurka, opět moc nepotkala s ilustracemi. Ne že by byly vyloženě špatné, ale většina z nich na mě působí tvrdě a studeně. A zrovna u leporel a obecně knížek pro menší děti jsou ilustrace často důležitější než samotný text.

Moje asi vůbec nejoblíbenější od tohoto autora :)) Dcerku bavila míň než Kuny, ale já si ji stejně občas přečtu... jen tak... pro sebe, když mi mládě z leporel odrostlo