Po trilogii Petra K z K se mi toto dílko jeví jako nekořeněné. Trudnost osamění i s blízkými, citová vyprahlost, beznaděj pro radost ze života, tvoří příběh mladého života v područí zahořklosti stáří, s pocitem nutné změny, která i když má charakter zločinu, zločinem není, ale ta pachuť po ní zůstává. Vytříbenost jazyka, jak je u autora zvykem, je neměnná.