Bůh války Smutná noc

Cortés konečně dorazí do Tenochtitlánu, městu postaveném na ostrovech v jezeře Texcoco, které už dnes neexistuje, a které sami Španělé ohodnotily že je pětkrát větší a desetkrát hezčí než italské Benátky. Mexikové zpočátku přivítali Cortésovu výpravu celkem přátelsky, ale po internaci jejich nejvyššího vládce Montezumy se vztahy mezi nimi začaly prudce zhoršovat. Ke Cortésovy se připojila armáda Kubánského guvernéra Diega Velázqueze která ho měla původně zatknout, ale většinu jejich vojáků Cortés přesvědčil aby se k němu připojily, ani tyto posily však nezabrání vyhnání Španělů po mnohadenních bojích z Tenochtitlánu. Tenochtitlán byl s pobřežím jezera propojen několika hrázemi, a právě na jedné z nich zažily Španělé onu smutnou noc, která je v názvu této knihy, přechod hráze při útěku z města jich minimálně půlka nepřežila.

Bylo by nespravedlivé dát méně hvězdiček. I když jde v tomto dílu převážně jen o válčení, intriky a válečné lsti, přesto je román barvitý a výstižný. Cortéz si věří natolik, že pokládá věznění Montezumy za pádný důvod, aby nad Mexiky zvítězil. Zapomíná ovšem na to, že i velký Montezuma má protivníky, kteří touží po jeho pozici. Ženské postavy románu Malinal a Tozi se zde objevují sporadicky. Tozi až v závěru knihy, aby poněkud ovlivňovala děj. Jinak jsou tu přítomny potoky krve, krvavé bitky, zmasakrovaná těla i obětování zajatců. Vypadá to, že chlapec Pepillo přichází o svého věrného psa Melchiora, což je mi víc líto, než padlého Montezumy :) Ostatně, i kůň Bucefalos nedopadl nejlépe. Cortéz tentokrát nevítězí, musí se stáhnout, ale přesto se nevzdává myšlenky, že není všechno ztraceno. Že by byl i další díl?