Bůh milosrdný, nebo trestající?

„Boží milosrdenství, o němž se Starý zákon tak často zmiňuje a s nímž počítá tedy není ‚laciné‘ ignorování hříchu a zla. Je čímsi pevným a předpokládá vztah. Pokud má člověk Boží milosrdenství správně poznat a správně z něj čerpat, vyžaduje to po něm obrácení, poznání a ochotu respektovat Boží řád. Aby byl Izrael pravým ‚kajícníkem‘ tj. tím, kdo vyznává Boží velikost i Boží ochotu odpouštět, musí se k Bohu přimknout, nakolik jen to je v jeho silách. Musí tak či onak tesknit po uskutečnění toho, co vyjádřil Jeremiáš a další proroci, když vyhlíželi ‚novou smlouvu‘. Musí vzít Boha vážně, jinak nebude moci zakusit jeho milosrdenství. Prostě ho mine a vůbec nerozpozná!“ Líbilo se mi, jak přesvědčivě sestra Vlková narušuje obraz starozákonního Boha jako neúprosného (spravedlivého, ale velmi krutého) vládce. Nejde přitom z její strany o žádnou těžkopádnou teologií, ale dokladuje svá tvrzení velmi srozumitelným rozborem Starého zákona a v něm použitých slov. Základní myšlenka téhle knížečky je velmi oslovující: Boží slitování není žádné okamžité hnutí Boží mysli, ale že je to trvalé rozhodnutí, spíše záležitost rozumu, než citu (v tom smyslu, jak těmto termínům rozumíme dnes). Nadchl mě obrat „bytostné přilnutí“, který ten vztah Boha k nám, myslím, výborně vystihuje. A zajímavá je také argumentace, že vyvolení Izraele je zprávou i pro nežidovské národy, že je možné to číst jako modelový příklad jedinečnosti vztahu Boha a každého člověka. A ještě řada dalších myšlenek je užitečných a s citem podaných – až jsem se divil, jak se tolik chytrého a vlídného na těch pár stránek vejde :-) Dá se teorie o „pevném milosrdenství“ aplikovat i na vztahy mezi lidmi? Sestra Vlková píše, že „rozhodnutí k přilnutí“ je základem každého vztahu, každé lásky. Nadšeně s tím souhlasím! Přestože interakce mezi lidmi nikdy nebude srovnatelná s tím, jak k lidem přistupuje Bůh (a ani my lidé nemůžeme naše bližní stavět Bohu na roveň), může to posloužit jako vzor. Jasně, nejde to snadno, takové rozhodnutí vyžaduje odvahu k závazku (budu ochoten/schopen o někoho pečovat celý život? Jako fakt CELÝ život!?) i důvěru (bude ke mně ten druhý stále pozorný, i když bude vědět, že je to z mé strany bezpodmínečné a časově neomezené?). Ale výsledek stojí za to! Fakt!

Nemohu si pomoci, je to zatím to nejlepší, co jsem k tomuto tématu četla. Vybroušená kratičká studie shrnuje podstatné a nenasytí jen intelekt...