Bůh Černého lesa

Vítězná povídka je top. Výborně napsaná a v paměti mi utkvěla asi nejvíc. Pak "Jakub už se ničemu nediví", kvůli charakteru hrdiny, který ladil s jeho novými kamarády.

Celkem překvapení - možná, že jsem čekal trošku pečlivější výběr toho, co se v knize objeví (i když samozřejmě nevím, z čeho všeho se vybíralo), protože některé povídky mi přišly jako by sem ani nepatřily - viz Kápě, pečeť a já (kteroužto dle obsahu navíc napsala Hana Piterková), Bagárovi nebo Nová generace. Na druhou stranu po přečtení Boha černého lesa, povídky která nakonec vyhrála, jsem si řekl, že "No ty vole..." Nic tak famózního, co by mě takhle uzemnilo už jsem dlouho nečetl. Očividně se autor inspiroval studentským kraťasem Lesapán, který zpracovává podobné téma.