Bůh

Po Případu Collini jsem sáhla k ještě kontroverznějšímu tématu. Mnoho otázek, málo odpovědí, mnoho názorů, ale neexistuje správné řešení. Na jedné straně bych uznala, že člověk má mít "právo" si vzít život. A celkem je mi jedno, jestli k tomu má medicínsky nějaký důvod. Jestli je to sobecké k rodině a blízkým, zejména pak jestli je to fér k rodičům, bych nechala k bádání chytřejším filozofickým mozkům. Na druhé straně ale - měl by být lékař žádán o to, aby někoho zprovodil ze světa? Záměrně píšu Z, protože v tomto případě se sice říká že by asistoval, tedy by ho sprovodil, doprovodil?, ale pro mě je to změna stavu - totální změna stavu. Má to mít na svědomí sám lékař? V "knize" mě zaujala například myšlenka, že by neměl mít právo na eutanázii člověk, který by se tím vyhnul splácení dluhů... Mám nějak pocit, že jak se k takovým závažným tématům připletou peníze, skončí to nějakým prů*erem. Stejně tak definovat eutanázii jako výdělečnou činnost vede do stejných míst. Dost bych uvítala nějakou knihu nebo rozpravu v podobném ražení na jiná kontroverzní témata jako např. trest smrti. Ten by mě zajímal, tam jsem podobně na vážkách jako v otázce eutanázie.

Malinká tenká knížečka, spíš sešitek. Ale velká, silná diskuze! Opakuji Theilův názor: "Sebevražda je čirým sobectvím, bezohledností vůči blízkým. Já to dokonce nepokládám ani za náboženskou otázku. Je to hluboce nemorální."