"Kéž jsou všechny bytosti šťastny a znají pravou příčinu štěstí. Kéž jsou všechny bytosti osvobozeny od utrpení a jeho příčin. Kéž bytosti nejsou nikdy odloučeny od štěstí prostého utrpení. Kéž všechny bytosti setrvávají v míru a vyrovnanosti. Kéž je jejich mysl prostá připoutanosti, odporu a lhostejnosti. David Michie, Afrikánec usazený v Austrálii, milovník zvířat, spisovatel a... buddhista. Musím říct, že propagace buddhismu jde Michiemu velmi dobře. Musím ocenit i jeho spisovatelskou dráhu. Michieho příběhy jsou nejenom poučné - jak jinak - ale stojí na vypointovaných příbězích, které člověka okouzlí svou laskavostí. Jsem docela citlivá na lacinou propagandu, ze které čouhá snaha ohromit a přesvědčit. Michie se mi ale nesnaží prodat zubní pastu ani náramek upomínáček pro mě a celou moji rodinu. Nabízí recept na spokojený život, a to pro "dárce" i "obdarované". Michie ve své podstatě říká stále totéž, člověk je však nádoba zapomětlivá, a častěji prázdná než plná, takže připomínat si důležité aspekty šťastného života - ať buddhistického, v jiné víře nebo ateistického - je vždy dobré. Stejně tak dobré jsou Michieho příběhy. Pobavil mě výrok "láma Google", já měla zatím ve svém repertoáru jen "přítel Google". I když tentokrát jsem přeci jenom párkrát zakroutila hlavou, jako např. u vlivu transplantovaného srdce na povahu svého nového nositele nebo u "probuzení" v márnici. I příběh milovnice koček je úsměvný. Michie nás nicméně neustále vede k jednomu: meditujte, meditujte, meditujte. Ideálně, aspoň pro začátek, s učitelem. Jo, a taky ke carpe diem! "Čtyři nezměrnosti: milující laskavost, soucit, radost a vyrovnanost"

Knihy Davida Michieho mám ráda, ale tahle mi přišla slabší.