Bruce Springsteen Není to jen rock'n'roll

V porovnání s knihou Velký šéf od Clintona Heylina, kterou jsem četl před pár lety, klade Marc Dolan důraz na trochu jiné stránky Springsteenovy kariéry. Zatímco Heylin dopodrobna rozebíral především procesy nahrávání a sestavování jednotlivých desek, Dolanovou doménou jsou koncerty. Co, kde a jak Springsteen s E Street Bandem či bez něj zahrál a především co, kde a proč pronesl mezi písněmi. Tedy ne že by o ničem jiném nepsal, ale je to zjevně jeho libůstka. Springsteenovy mluvené úvody a spojováky mezi skladbami jsou nedílnou součástí jeho živých vystoupení a Dolanova snaha dávat konkrétní výroky do souvislostí se zpěvákovým názorovým vývojem, osobním životem i společenským děním určitě zajímavě rozšiřuje spektrum pohledů na jeho osobnost. Jen je to po nějaké době trochu urputné a monotónní a některé Dolanovy závěry mi přijdou i poněkud přespekulované. Jinak se čte ale jeho biografie dobře, i když Heylinova práce mě zaujala podstatně víc.

Bruce Springsteena miluju. Neskutečně inspirující osobnost, která po šedesátce noc co noc předvádí nejlepší výkony své kariéry. Kdo se ocitl v červenci 2012 v Edenu neboli doslova v ráji, ví, o čem píšu. Jeho hudba, jednotlivé skladby, alba, koncerty - to vše je nesmírně obdivuhodný, jedinečný a nepopsatelný. Neexistuje nikdo, jako je Boss. Ještě než jsem začal číst, bylo mi jasný, že z toho bude pět hvězdiček. Vždyť se jedná o knihu pojednávající o Springsteenovi! Ale i když jsem ji přečetl za pár dnů, ve své predikci jsem se trochu (konkrétně o jednu hvězdu) zmýlil. Ne, nemůžu dát plný počet, i když to bolí. Nejde to. Marc Dolan prakticky opomíjí zpěvákovo dětství, dokonce ani nezmíní den jeho narození (to vyčteme z knihy až později) a hned se ocitáme v době Springsteenovy puberty. Autor dost často odbočuje od života hrdiny příběhu a snaží se porovnávat sociální problémy Ameriky té doby s Bruceovou tehdejší tvorbou (pohled na Reagonovo vládnutí vs. vylíčení USA pohledem Šéfa nebo rasové nepokoje na jaře 1992 v LA vs. Bruceovo složení kapely), ale spíš mi přijde, že se snaží srovnávat něco, co spolu ruku v ruce nejde. Ano, např. vylíčení pozadí vzniku skladby American Skin (41 Shots) je nesmírně důležité (jinak to ani nejde), ale to je jedna z mála výjimek. Jsem ještě ochoten pominout absenci fotek, ale desítky stran poznámek už ne. Kvůli nim jsem musel neustále listovat sem a tam. Poznámky sice možná byly vyřešeny o něco lépe než u Ekonomie dobra a zla, ale ukažte mi jednoho čtenáře, kterému nevadí. Navíc kvůli nim a abecednímu rejstříku je kniha chudší o nějakou stovku stran, takže příběh Springsteena se rozkládá zhruba na 330, a nikoli 438 stranách. Setsakramentsky podstatný rozdíl. Bohužel, není to tak strhující čtení, jaké jsem čekal, ale všechno vždycky nemůže být tak, jak si člověk představuje. V knize mi chyběla větší hloubka, detailnost. Jenže ta bude chybět asi v každé knize o Springsteenovi, dokud se nerozhodne on sám vydat autobiografii. A nemám strach, že by Bruce něco takového časem neudělal.