Ano přiznávám. Nejsem motorkářka. A ano, přiznávám, knihu jsem zvolila kvůli pruhované obálce, abych nemusela v této trudné době číst holokoust. A prý se v ní budu lámat smíchy, což zní jako výzva. Navíc když je autor s(S)míšek, zábava zaručena. Co říci tedy po přečtení... Být asi motorkářka, užiju si to víc, ale bohužel. Vlastně jsem tím autorovi ne zase tak úplně úmyslně snížila jeho spisovatelské skóre. Ale to zase neznamená, že chci knihu vyloženě hanit. Ono totiž nutno podotknout, že kniha opravdu vtipná byla. Přesněji řečeno, na začátku mi trvalo se do autorova humoru vžít. Přišel mi strašně "na pilu". Pak jsem si zvykla a řadu věcí jsem si fakt docela užila. Jak ale kniha pokračovala, přišlo mi to vlastně pořád stejné, takový dlooooouuuuuuhý monolog na stejné vlně humoru. Za mě tedy tak trošku průměr, ale věřím, že pro milovníky těchto silných strojů může být kniha doslova povinnou literaturou, či dokonce motorkářskou Biblí. PS: Zajímalo by mě, jak moc autor čerpá ze svého manželského života. Jestli výrazně, pak mu moc gratuluji :).

Kniha se mi četla celkem dobře, ačkoliv mi ze začátku trvalo pochopení autorova stylu psaní - je tam velké množství nadsázky, na které jsem si musela zvyknout, abych knihu nebrala "vážně" a zasmála se. Každopádně se mi kniha líbila, několikrát jsem se u ní od srdce zasmála a mohu doporučit jako vtipné, oddechové čtení (spíše pro motorkáře).