Bridget Jones's Baby

Neodolala jsem :-) ... prostě jsem si ten další (a doufám, že ne poslední) dílek série musela přečíst :-). Helen Fieldingová o Bridget řekla, že je to příběh „O rozdílu mezi tím, jací očekáváme, že bychom měli být a o tom, jací doopravdy jsme.“ A také o tom, jak Bridget zjistí „jak si myslíme, že náš život poběží a jak se ve skutečnosti vše vyvine.“ Paní Fieldingová, Váš záměr se Vám povedl. Přiznávám, že (ač nejsem standardní čtenářka románů pro ženy) Bridget, ... která je za všech okolností sama sebou (jo, je ztřeštěná, ale mně se ta její ztřeštěnost líbí :-)), ... která vnáší do života Marka Darcyho „život“ (protože ten její svět je svěží, je milý, uvolněný, a nekonvenční, není prostě tak sešponovaný pravidly jako ten Darcyho :-)), mám ráda a fandím ji, už od první knížky :-). Někde jsem četla, že autorka píše další a další pokračování, protože čtenářky chtějí svou Bridget zpátky, a tak ji mají ... nerada to přiznávám, ale i mě každé další setkání s vtipnou a svým osobitým způsobem se životem brodící Bridget těší :-).

Hmm, tohle už ne. Sérii došel dech i nápad. Trapná padesátka, která se chová jako puberťačka a už ani vzdáleně nepřipomíná tu roztomile cáklou Bridget Jonesovou z prvních dvou dílů. Ani kniha ani film mi nic nedali. Film se mi také moc nelíbil, celé to bylo až moc uhozené a nepřirozené klišé a upřímně se divím, že se Reneé Zellweger a Colin Firth k něčemu takovému nechali přemluvit.