Brazílie

Alegorie, existenciální román, cestopis...: velmi nepravděpodobná polonahá dvojice, která na sebe narazí na Copacabaně, se okamžitě utrhne z řetězu (a hlavně kořenů) a chce žít jen svou láskou (velmi erotické, spíš až porno, a to hned zkraje románu, pak už je to trochu přijatelnější, také ubývají extrémně obhroublé vulgarity - chtěla jsem záhy odložit, nakonec mi to nedalo), ale samozřejmě musí utíkat, aby byli odděleni a zase se shledali. Sledujeme je putovat obrovskou zemí na trase Sao Paolo, Brasília, Mato Grosso, Paraná, vnitrozemské hory se zlatými doly, a zpět přes Sao Paolo do Ria, kde se kruh i život uzavírá. Odtržení od kořenů na daném místě znamenalo ztrátu obezřetnosti a podlehnutí tomu, v čem hlavní hrdina vyrostl. Ale uprostřed cesty dvojice zažívá utrpení v divočině, od indiánů, v otroctví, chudobě a hladu, z čehož se vymaní jen díky zásahu šamana, který hlavním hrdinům změní "barvy". Autor se dotýkal dějin Brazílie, tamní politiky, třídního rozdělení (včetně radikálních až komunistických myšlenek), života indiánů a rasismu (černí, hnědí, bílí, rudí), nároků života v tamním prostředí, ať smrtících velkoměstech (tak odlišných od sebe i uvnitř mezi jednotlivými čtvrtěmi a favelami) či jinak smrtící často neúživné obrovské divočině. A východisko, výsledek, vše hodně negativní. Přesto příběh stojí za to. 75%