Bratrstvo růže

Myslela jsem si, že už jsem si na autorčin styl psaní zvykla u třetího dílu Rafaelovy školy, ale stejně jsem se zase celý Prolog ztrácela a pochopila jen málo. Avšak, když jsem se pak asi v polovině - když objevili jistou osobu ve studni - zase vrátila zpět na začátek, všechno mi najednou dávalo až mrazivý smysl a já si říkala, že jsem právě odhalila hlavní záhadu. Což možná byla pravda asi ale jen ze čtvrtiny. Každopádně mi to pomohlo. Nejvíc mě na příběhu zajímaly historické reálie a záhada Svatého grálu, milostný vztah Matěje a Dorotky pro mě byl na jisté vedlejší koleji, protože mi tam do toho prostě nějak neseděl. Možná jsem osobně hrozný outsider a nebo se nestýkám se správnými lidmi, ale přišlo mi divné, že by se po tak krátké známosti hned objímali, skoro že z toho neutvořili mezinárodní skandál. Ale může to být jen můj názor, protože ho mám na tyhle věci docela striktně vymezený. A něco možná nikdy nepochopím. Každopádně jsem si užívala vtipy a atmosféru čtrnáctého století užila, tím víc, že se jednalo o české dějiny, které znám obstojněji než třeba jiné evropské, nejspíš proto, že se mě přímo týkají a taky o nich slýcháme hned od prvního stupně. Karla Čtvrtého jsem vždycky obdivovala, takže bylo příjemné ho tu vidět v takovémhle zpracování. Jen, když už jsem u té královské rodiny, trochu mi vadilo, jak pořád strašili malého Zikmunda. Nejspíš trpím komplexem pro ochranu těch ' zlejších' bratrů. I když o tom by se dalo dost dlouho polemizovat. Největším překvapením pro mě asi bylo, že několikrát zmiňovaná zběhlá žena způsobila takový rozvrat a já jí přitom nepřikládala vůbec žádný význam. To je jen příklad toho, jak může být titěrná maličkost důležitá. Jinak se mi zamlouvá myšlenka o Světlonoši Luciferovi, protože se o takové věci zajímám. A přivedlo mě to na nové teorie.

Co se jazyka a stylistiky týče, musím dát za pravdu Percabethce. Některé obraty a výjevy mi na dětskou knížku přišly moc, to stejné platí i při idealistickém vnímání světa některých postav. Oceňuju však minilekce a to s poměrně důkladným popisem rýsování jednotlivých gotických/architektonických prvků, to mi přijde, že využije jakákoliv generace. Jisté výhrady bych měla i k zakončení příběhu - příběh celou dobu luxusně graduje, vy už čekáte, co z toho bude a pak... mluvící freska, hrozně moc informací, mávnutí kouzelné hůlky a všechno to napětí je díky tomu, že to musíme vyřešit rychle-rychle tak trošku pryč. Ačkoliv tento komentář může vyznít kriticky, příběh i celé čtení, vyjma tedy posledních stránek, jsem si užila. A jsem ráda, že jsem na tuto ne příliš známou knížku (což je trošku škoda) narazila. Jedná se o krásný příběh probíhající během adventu (ideální pro "osvěžení" na léto, anebo jako napínavé čtení před Vánocema). Moc se mi líbí to, jak autorka popsala budoucího Václava IV., ale i celé to prostředí našich dějin, bájí a hlavně stavby Katedrály sv. Víta. A mimochodem - pro ty, kdo četli Rafaelku, tyto knžíky jsou krásně propojeny ;) V tom je autorka opravdu dobrá ve vytváření a dokreslování vlastního světa inspirovaného tím naším :)