Brány času

Od autorky už jsem četla knihy a tady ta mě sedla do nálady... Atmosféra historie s nádechem tajemna bylo kouzelné čtení. Příjemná změna krásný příběh

Ve své knihovně mám slušnou sbírku knih Barbary Erskinové a v mladších letech jsem její romány doslova hltala. Mám-li být upřímná, myslím si, že její nejstarší tituly jsou nejlepší. Třeba Půlnoc je osamělé místo, Dům ozvěn. Ještě dnes si vybavuji tu husí kůži při čtení, ty emoce na dřeň, tu radost z četby ! Teď jsem dočetla její novinku Brány času a četla jsem ji poměrně dlouho. Ano, je to detailně propracovaná kniha, hutný příběh, kde se opět stírají brány času, kdy mladá spisovatelka Catrin píše příběh z dávných dob o Elen, velšské princezně. Já se opravdu se čtením trápila. Linka z historie se mi zdála slabá a krátká, pořád se děj točil kolem Catrin a její práce a jejích přátel. Ty emoce vůbec nešly do hloubky, jakoby vlastně chyběly. Je mi to líto, zestárla jsem já, zestárla paní autorka a tak nějak se stalo, že mi román nepřinesl vůbec nic z toho očekávaného ! Budu zvědavá na další komentáře, ale já to prostě cítím takto !