Brankářka v kimonu

Dětský knihy si už vybírá Luci sama. A tahle ji zaujala na první dobrou. Hokej spolu sledujeme a fandíme. A rádi koukáme na filmy o hokeji nebo krasobruslení. Haruka si zamiluje hokej na olympiádě v Naganu. Dominik Hašek je Bůh. :) No musím říct, že i pro mě je kniha vzpomínková. Kupovala si noviny, vystřihovala články, koupila si knihu Nagano 1998, bylo mi sladkých 18 a kdo by ty kluky nežral. :) Zpět ke knize, je napsaná hezky, ukáže dětem, že je reálné plnit si sny, ale jde to krůček po krůčku, není to vůbec jednoduché a chce to píli a dřinu a někdy se i něčeho vzdát. Haruka nemohla trénovat hokej v Japonsku, nejsou na to podmínky…musela odjet do Čech, do Kladna a tam nastoupit i do školy. Bydlet na ubytovně, opustit rodiče, učit se nejen hokej, ale i novou cizí řeč. Hledat nové kamarády, zvykat si na jiné zvyky a jídla a hlavně, necítit se osamělý. Měla lehčí i těžší dny a my je s ní mohly prožít. Věk čtenářů klidně o rok o dva méně než je na knize. Chce to velkou odvahu a odhodlání, ale to Haruce nechybí. Sledujeme klasické hašteření dětí, jak je těžké se mezi skupinu dětí zařadit jako nováček. Bavila nás moc.

Pěkná dětská kniha o tom, že není radno se vzdávat a každý by si měl jít za svým snem. Bohužel tomu něco málo chybělo.