Brána ze slonoviny, brána z rohu

Skoro celou knihu jsem si myslela, že to tentokrát bude čtyřka. Christianův příběh byl trochu zvláštní - od začátku mi vlastně nebylo jasné, proč se to všecko děje a proč to Ch. dělá. Ano, nešťastný chlapec poznamenaný tragédií v dětství vždycky vyroste v ideální cíl pro tak podivné síly, jaké sídlí v Ryhopském lese... ale takové vysvětlení mi nestačilo. Bylo to strašně zvláštní čtení. Jednotlivé útržky a myšlenky byly skvělé a zapadaly do předchozích knih, hodně toho vysvětlovaly... ale celek jako takový mi pořád moc smyslu nedával. Proto jsem také knihu četla neuvěřitelné dva měsíce. Ale to mi ryhopská sága dělá - ačkoli jiné knihy hltám třeba za večer, Holdstock mě nutí číst pomalu, po kouscích, uvažovat, vnímat, nechávat doznít. Ale poslední kapitoly to zpětně celé vysvětlily, zabalily do celku a všecko zapadlo na své místo. Podobně na mě působila Lavondyss, i když ta byla ještě magičtější a zmatenější. Holdstock je mistr ve vysvětlování tajemství jiným příběhem. Dokáže je podat tak, že věci najednou čtenáři zapadnou do sebe... i když vlastně sám neví, jak se to stalo. Ale přesně takhle vlastně fungují mýty, žejo. Takže já tu pětku zase prostě dát musím. A opět platí, že každá z ryhopské ságy je vlastně jiný žánr: po dobrodružném příběhu, mýtu a sci-fi příběhu tu je vlastně deník a příběh hledání pravdy a lásky. Opět zůstávám okouzlená a mám hroznou touhu vrátit se na začátek celé ságy a procházet jí znovu. Ale teď to neudělám. Všechno má svůj čas a Ryhopský les má svá pravidla. Člověk se do něj nemá vracet příliš často a nemá zacházet příliš hluboko.

Asi nebudu sám za sebe nějak moc obšírně popisovat svůj dojem z knihy, protože to naprosto a přesně vystihl přede mnou už ludek.n. Do poloviny příběhu to docela šlo - možná proto, že jsem fanda knižní série a byl jsem stále plný nadšení a očekávání - ale pak jsem uvízl na místě, k další četbě se musel přemlouvat a nutit. Předchozí díly série a hlavně Les mytág sám o sobě jsou o několik tříd výše, než Brána.

Bohužel jsem si nevšimla, že se jedná o sérii a toto bylo mé první setkání s Lesem Mytág. Nemohu proto hodnotit moc pozitivně. Velmi nepřehledné čtení, které chvílemi nadchne úžasně vymodelovaným fantasy světem a poté dokáže plně znechutit svým někdy až trapným patosem. Kniha není hloupá, ale něco (bohužel nevím přesně čím to je) mi zde nesedí. Zkrátka toto není čtení pro mne, ale úplně ho zatracovat nechci, své příznivce si jistě najde.

Skoro celou knihu jsem si myslela, že to tentokrát bude čtyřka. Christianův příběh byl trochu zvláštní - od začátku mi vlastně nebylo jasné, proč se to všecko děje a proč to Ch. dělá. Ano, nešťastný chlapec poznamenaný tragédií v dětství vždycky vyroste v ideální cíl pro tak podivné síly, jaké sídlí v Ryhopském lese... ale takové vysvětlení mi nestačilo. Bylo to strašně zvláštní čtení. Jednotlivé útržky a myšlenky byly skvělé a zapadaly do předchozích knih, hodně toho vysvětlovaly... ale celek jako takový mi pořád moc smyslu nedával. Proto jsem také knihu četla neuvěřitelné dva měsíce. Ale to mi ryhopská sága dělá - ačkoli jiné knihy hltám třeba za večer, Holdstock mě nutí číst pomalu, po kouscích, uvažovat, vnímat, nechávat doznít. Ale poslední kapitoly to zpětně celé vysvětlily, zabalily do celku a všecko zapadlo na své místo. Podobně na mě působila Lavondyss, i když ta byla ještě magičtější a zmatenější. Holdstock je mistr ve vysvětlování tajemství jiným příběhem. Dokáže je podat tak, že věci najednou čtenáři zapadnou do sebe... i když vlastně sám neví, jak se to stalo. Ale přesně takhle vlastně fungují mýty, žejo. Takže já tu pětku zase prostě dát musím. A opět platí, že každá z ryhopské ságy je vlastně jiný žánr: po dobrodružném příběhu, mýtu a sci-fi příběhu tu je vlastně deník a příběh hledání pravdy a lásky. Opět zůstávám okouzlená a mám hroznou touhu vrátit se na začátek celé ságy a procházet jí znovu. Ale teď to neudělám. Všechno má svůj čas a Ryhopský les má svá pravidla. Člověk se do něj nemá vracet příliš často a nemá zacházet příliš hluboko.

Asi nebudu sám za sebe nějak moc obšírně popisovat svůj dojem z knihy, protože to naprosto a přesně vystihl přede mnou už ludek.n. Do poloviny příběhu to docela šlo - možná proto, že jsem fanda knižní série a byl jsem stále plný nadšení a očekávání - ale pak jsem uvízl na místě, k další četbě se musel přemlouvat a nutit. Předchozí díly série a hlavně Les mytág sám o sobě jsou o několik tříd výše, než Brána.

Bohužel jsem si nevšimla, že se jedná o sérii a toto bylo mé první setkání s Lesem Mytág. Nemohu proto hodnotit moc pozitivně. Velmi nepřehledné čtení, které chvílemi nadchne úžasně vymodelovaným fantasy světem a poté dokáže plně znechutit svým někdy až trapným patosem. Kniha není hloupá, ale něco (bohužel nevím přesně čím to je) mi zde nesedí. Zkrátka toto není čtení pro mne, ale úplně ho zatracovat nechci, své příznivce si jistě najde.