Nemám rád Ďura Červenáka! Jeho nová kniha je tak čtivá, že jsem se nemohl odtrhnout a musel jsem jí prostě za ten dnešek přelouskat! kdyby alespoň psal bichle o rozsahu 800-1000 stran, co člověku alespoň chvíli vydrží. Jinak se ale jedná o skvělou romantickou věc, proti kterému je Angelika hadr. Spousta krve, střelného prachu, dobrodružství, nějací démoni, neohrožený hrdinové a tak. Prostě věci bez nichž se správné čtivo rozhodně neobejde. Hodně se mi líbil způsob, jakým je to tentokrát vyprávěno - to jak se klasické vyprávění střídá s psaním zápisků z cest. A ten konec... och! Mimochodem, do dneška jsem měl za nejlepší knížku páně Červenáka Dračí carovnu, ale Brána Irkally ji tvrdě šlape na plášť. Pokud byly mé dojmy u Strážců Varadínu poněkud rozpačité, tak u druhého dílu mé srdce prostě hoří láskou jak k hrdinovi tak k sérii, na jejíž další díly se už teď těším a doufám, že jich bude co nejvíc. A taky se mi líbí, že to tu není členěné na dobrou a špatnou stranu z hlediska národů, ale že to Ďuro popisuje z obou stran a ukazuje se, že Turci zase nejsou tak špatní, jak si lidé z Evropy myslí

Pokráčování příběhu kapitána Báthoryho v srdci Osmanské říše. Tentokrát ve stylu Indiana Jonese - Bathory hledá tajnou zbraň v chrámu ztraceném v poušti. Akce, hlášky, prostě Červenák, jak ho máme rádi.