Boží týpek

Na tuto knihu jsem byl poměrně zvědavý, protože spojení výkladu Nového zákona s populárnější formou mi přišlo jako zajímavý nápad. Po dočtení ale musím říct, že ve mně zůstaly hodně rozporuplné pocity. Kniha se skládá ze dvou naprosto odlišných částí, které spolu sice tematicky souvisejí, ale stylově na sebe podle mě příliš nenavazují. Chvílemi jsem měl pocit, že čtu velmi zajímavý komentář k biblickým textům, a o pár stránek dál zase něco, u čeho jsem vůbec netušil, komu je vlastně určeno. Nejvíce mě bavily kapitoly, ve kterých Jakub Helebrant vysvětluje jednotlivé části Nového zákona. Jeho komentáře jsou většinou srozumitelné, přehledné a snaží se přiblížit biblické příběhy dnešnímu čtenáři. Tím, že jsem Bibli četl nejprve povinně během studia na vysoké škole a později i z vlastního zájmu, dokázal jsem si většinu souvislostí pospojovat a pochopit, co se autor snaží sdělit. Právě tyto pasáže mě nutily nad textem přemýšlet a přišly mi jako nejsilnější část celé knihy. Na druhou stranu jsem ale občas narazil na momenty, které mi přišly úplně zbytečné. Některé aktuální politické narážky, především na Rusko a podporu Ukrajiny, na mě působily poněkud násilně. Nemám problém s tím, že autor vyjadřuje svůj názor, ale u knihy zaměřené na výklad biblických textů jsem podobné odbočky zkrátka nečekal a nechtěl číst. Místy jsem měl pocit, že odvádějí pozornost od samotného tématu a že by se kniha bez nich obešla. Pak je tu druhá rovina knihy – rozhovory Karla Müllera se sebou samým. A právě tady jsem začal tápat úplně nejvíc. Upřímně nevím, komu jsou určeny. Dětem? Dospívajícím? Nebo dospělým čtenářům, kteří chtějí odlehčenější formu? Na mě působily místy až příliš jednoduchým dojmem a některé pokusy o humor mi vůbec nesedly. Asi nejvíce mě zarazil motiv T-rexe na kříži. Chápu snahu zaujmout nebo odlehčit vážnější téma, ale právě tohle mi přišlo jako nápad, který se opravdu nepovedl. Dokonce si umím představit, že ho část čtenářů může vnímat spíše jako zbytečný výsměch než jako nadsázku. Právě kvůli těmto dvěma odlišným přístupům jsem měl během čtení pocit, jako bych neustále přecházel mezi dvěma různými knihami. Jedna mě bavila a přinášela zajímavé myšlenky, druhá mě spíše rozčilovala, nudila nebo ve mně vyvolávala otázku, proč je vůbec její součástí. Výsledkem je velmi nevyrovnané čtení, které si podle mě nedokáže úplně jasně určit svého cílového čtenáře. A právě to je asi můj největší problém s touto knihou. Nevím, komu bych ji vlastně doporučil. Čtenářům, kteří hledají serióznější výklad Nového zákona, mohou vadit příliš hravé nebo místy až infantilní pasáže. Naopak lidé, kteří by očekávali lehkou popularizační knihu, mohou narazit na pasáže, jejichž pochopení přece jen předpokládá alespoň základní znalost Bible a jejího kontextu. Celkově ve mně Boží týpek zanechal dojem promarněné příležitosti. Zajímavých myšlenek je v knize dost a některé kapitoly mě opravdu bavily, jenže vedle nich stojí pasáže, které na mě působily nevyváženě nebo zbytečně křečovitě. Výsledkem je kniha, která mě chvílemi dokázala zaujmout, chvílemi naopak štvala, a po jejím dočtení jsem vlastně nevěděl, jestli se mi líbila, nebo ne. Za sebe bych ji hodnotil jako lepší průměr, ale s poměrně výraznými výhradami.

Vzhledem k tomu , že jsem tušil co mohu od autorů zhruba čekat nebylo pro mne to co jsem četli , či spíše styl kterým je kniha napsaná takový šok jako jejich první kniha. Takže: ne se vším co a možná hlavně jak je v knize prezentováno se mohu ztotožnit ( sorry jako) !! Přesto je tam dost toho s čím mohu naprosto bez problémů souhlasit. K tomu aby čtenář Božího Týpka neodložil hned po přečtení pár řádek nebo stránek je potřeba jisté osobní odvahy ( osobní odvahy míněno v uvozovkách) . Tak přeji při čtení odvahu a ať vás čtení baví