Měl jsem možnost přečíst pouze první dvě kapitoly/přednášky. Působily na mne poněkud akademicky, ale možno se domnívat, že ten dojem je dán jen nedočtením. Snad se k tomu ještě někdy dostanu...

Výborná kniha filosofických esejů. Asi bych úplně nesouhlasil s tím konceptem, že obětovat se znamená ocitnout se v boží společnosti. Někdo to tak ale může vnímat. Také to srovnání sexuální touhy jako touhy po tváři toho druhého, po konkrétním subjektu působí tak nějak starosvětsky. Jsou to tedy často takové příjemně konzervativní koncepty a pěkně se to čte, ale nejsem si jist, jestli to právě není často jen v rovině těch "krásných" úvah. V lecčems má Scruton pravdu, třeba ta polemika s neurovědou je zajímavá, ale někdy jsou to jen krásná slova, zatímco "život je jinde". Občas tak Scruton působí až příliš akademicky, kdy jeden žasne nad těmi myšlenkovými katedrálami, které ale přes svou urputnou snahu přiblížit se člověku a Bohu působí venkoncem dost odtažitě a chladně. Svět podle Scrutona, to je úcta ke svobodě, ke druhému (podobně jako v Levinasově pojetí) a altruismus, ale je to taky svět velmi kritický k postmoderně, který na člověka klade někdy snad až příliš velké morální nároky. Ale jinak je to inspirativní, hluboká a místy až meditativní četba. Doporučuji.