Boží mlýn s turbem

Když se jsem začetla do tohoto drsného románu s tématem apokalypsy, respektive života po ní, okamžitě mě to chytlo. Tudíž jsem si rovnou pořídila druhý díl. První část série s názvem Muž na stezce je v podstatě takové putování českou krajinou dvacet let po událostech, které zapříčinily úpadek civilizace včetně velké ztráty na lidských životech. Týpek, bývalý voják, míří na Blaník za kamarádem s nějakými semeny. Cestou se zaplete do konfliktu s ozbrojenou skupinou, která se ve jménu jakési samozvané vlády snaží podchytit lidi, již se za tu dobu sdružili do osad a naučili se hospodařit a směňovat výrobky, výpěstky a zařízení a taky se chránit. Do toho se prolínají vzpomínky tohoto muže s přezdívkou Boží mlýn s turbem na dobu, kdy propuká konflikt mezi různými skupinami přeživšího obyvatelstva Prahy. Tyhle dvě dějové linky se prostupují a my zjišťujeme, co dělo. O akci není nouze. Na rozdíl od ostatních postapo románů si tento vystačí se samotnou situací (nepotřebuje vylepšení např. zombíky), kdy část lidstva je po smrti a zbytek se potýká s totální ztrátou technických vymožeností. Projevuje se nejen pud sebezáchovy, ale i nejhorší lidské vlastnosti, takže se vraždí, loupí, znásilňuje, mučí a navrch má ten, kdo má zbraně a neváhá je použít. Zatímco příčiny toho všeho jsou z oblasti sci-fi (ačkoli něco málo z toho jsme už zažili na vlastní kůži), tak následky, obávám se, jsou vylíčeny naprosto realisticky. Dokonce jsme se mužem na toto téma chytli, neboť on je idealista a optimista, vytáhla jsem takové argumenty jako chování některých výtečníků po zemětřesení v Arménii i jinde, po povodních na Moravě a po Hurikánu Katrina v USA. (Samozřejmě ve skrytu doufám, že muž má pravdu a na takové hrůzy by nedošlo.) Oceňuji zároveň humornou polohu, teda spíš černohumornou, protože hlavní hrdina nikoho nešetří, ani sebe, což se mi líbí. Po dočtení se prostě musíte pustit do pokračování, autor si to sakra pojistil! :-)

Můj nový objev a děkuju za to, protože tohle byl dost masakr. Sice si úplně nedokážu představit osmdesátiletého dědouše na cestách po české postapo krajině, ale někdo asi jo. Kniha je rozdělena do dvou časových linií - jedna se odehrává několik let po vypuknutí pandemie viru Magdeburg, kde se masí různé militantní skupiny (většinou ultrapravičáci všechny lidi tmavé pleti) a my sledujeme Sváťu s jeho ženou Sofii (což je hodně vymazlená dvojka), a druhou po 22 letech, kdy se Sváťa vydává za kamarádem na Blaník, aby mu předal semínka. A řeknu vám teda, že v obou liniích po sobě zanechává slušnou paseku, ale on to vlastně myslí v dobrém! A vy jenom čekáte, kdy na to dojede. Co se mi líbilo úplně nejvíc, byly dialogy a vnitřní Sváťovy úvahy. Byly vtipné, hořkosladké a hlavně dost trefné. Skvělá byla scéna s medvědem a taky peprný sen. Naopak dost nechutná jedna z těch závěrečných mučících. No a ten konec?! Co to jako mělo znamenat? Ale nějak čuchám, že se z toho autor vypíše (jakože musí, protože jinak to má spočítaný). 85%