Born to Run

Znáte ten stav? Máte doma knížku, která nějakou tu dobu čeká "ve frontě" na přečtení. Má to nějakých 500+ stran, vypadá to zajímavě, řeknete si "to mi nějakou dobu vydrží". A pak, když se k ní dostanete a začnete číst, vám už během prvních několika desítek stran dojde, že když budete číst běžným tempem, tak budete na konci ani nebudete vědět jak. Takže zařadíte nižší převodový stupeň a pěkně si to vychutnáte, stránku po stránce. Tak přesně to je u mě případ téhle knihy. Bruce Springsteen tuhle knihu osobně piplal a mazlil se s ní docela dlouhých sedm let a je to na ní znát. Skvělá autobiografie rockové legendy, kde "Boss" odkrývá asi úplně všechno. Začíná svým ne úplně idylickým dětstvím, poněkud nestandardními rodinnými poměry, které u Springsteenů panovaly a do značné míry formovaly jeho poněkud zvláštní náturu. Poté se plynule dostává přes své hudební začátky (období od jeho prvních úderů do strun až po první desku bylo opravdu dlouhé, klikaté a pestré) a postupný hudební vzestup několika "mládežnickými" kapelami až k poskládání E street Bandu. Samozřejmě že se dostane i na zaškobrtnutí v podobě soudní pře s Mikem Appelem, na dočasné rozpuštění kapely a její opětovné poskládání až po současnost. I když jsem přibližně věděl, co mě čeká, loni touto dobou jsem četl jeho životopis od P. A. Carlina (https://www.databazeknih.cz/knihy/bruce-zivotopis-bruce-springsteena-271048) a základní postřehy jsem shrnul ve svém komentáři k této knize, tak tohle bylo ještě o fous lepší, protože ... no asi proto, protože to bylo podáno přímo Brucem samotným, bez příkras, po zralé úvaze. Bruce dává čtenáři v průběhu celé knihy nahlédnout do těch nejzašších zákoutí svojí povahy a duše. Jistí démoni v podobě jeho poněkud nestandardního mládí a rodinných poměrů možná způsobili to, že se vlastně celý život pohybuje v jakési spirále, která spočívá v tom, že mu velice dlouho trvalo, než se dostal na vrchol a když tam byl, tak najednou nevěděl, co dál, často se potácel na hraně psychického zhroucení, pak nějak opět vyplodil desku, vyrazil na turné, okamžitě po jeho skončení byl opět opět na dně, protože zase nevěděl, jak a kam dál, takhle se to opakovalo dlouhé roky. Dalo by se říct, že měl zvláštní nadání vytvořit si problém tam, kde nebyl, v době, kdy se mu vlastně dařilo a měl by být šťastný. Do toho všeho měl dlouhé roky problém navázat nějaký trvalý milostný vztah, po kterém toužil a zároveň se ho děsil. Na druhou stranu mu budiž ke cti, že nikdy nesklouzl k tomu, aby svoje problémy řešil alkoholem nebo drogami, o to složitější pro něj asi bylo se z nich vymanit nějak jinak. Jeho povaha a jeho "démoni" jsou zkrátka příliš komplikovaní na to, aby se daly nějak výstižně popsat pár slovy. V samém závěru knihy pak přiznává, že i po šedesátce se utápěl v hlubokých depresích, kdy nevěděl, co a jak dál, nad vodou ho držela jen manželka Patti a léky, v této fázi mu kupodivu nepomohlo ani nahrávání, ani koncertování. O to zajímavější je, že ať si člověk pustí jakýkoliv jeho koncert, po takových stavech v jeho výkonu nenajde ani stopu, na svůj výkon na pódiu se vždycky perfektně zkoncentroval. Jak už jsem zmínil, kniha A. P. Carlina je taky zajímavá a je v ní (ce týká věcných faktů) vpodstatě totéž jako v této, ale "Born to Run" má prostě něco navíc, to navíc je asi detailní rozbor Bruceovy duše a jeho pocitů, které asi jen stěží může pochopit někdo, kdo to, co on popisuje, nikdy nezažil. Mně osobně se to dařilo jen částečně. Skvělá kniha, pro fanoušky jistě povinná četba a i pro ty, kterým jeho hudba "jen nevadí" to asi bude velice zajímavé čtení, které lze jedině doporučit.

Bruce Springsteen je Boss, rocková megastar, a nestydí se za to. Je také složitá lidská bytost, od mládí mučená a vláčená depresemi /kdo z nezasvěcených by to do něj řekl/ a nestydí se za to. A ještě k tomu umí psát... To nejsou normální paměti, ale spíš zpověď. Pochopitelně ne úplná a se vším všudy, stále ale na můj vkus jde až šokujícně do hloubky. Muselo to Bruce stát dost přemáhání, aby se takto svěřil. O svém vztahu k otci, o neustálém utíkání před vztahy /a vůbec před vším, o čem podvědomě tušil, že je pro něj vlastně dobré/, o tom, jak složité je vést legendární kapelu, jak udržet rovnováhu mezi svou představou o umělecké výpovědi a vyjitím vstříc fanouškům... Jak přežít fakt, že chlapec z dělnické třídy se silným sociálním cítěním se najednou topí v miliónech... Absolutní pravda, že "It´s Hard To Be A Saint In The City" - a Bruce ze sebe taky svatého nedělá. Ta léta psychoterapie nebyla nakonec nadarmo... Mám Bruce a jeho písničky moc ráda už od nepaměti a teď, když o něm vím tohle všechno, není možné, abych ho nemilovala ještě víc. Rozhodně budu muset dohnat nějaké ty resty a doposlouchat několik celých cédéček, neb "vyzobávání hrozinek" už evidentně nebude stačit. Pokud se o rock zajímáte, Born To Run je jedna z knížek, které si půjčíte a po dočtení zjistíte, že je nutně potřebujete mít doma :-) Takže já jdu shánět a vám to doporučuju taky!