Bookshire

Fantasy, knihy a zapadlý kout Británie. Prostě Bookshire. Slova mají větší moc než si plno lidí myslí, mohou zranit, uzdravit, proměnit něco v pravdu nebo naopak v lež. Annabeth musí najít odvahu vzepřít se tomu, co se její matka pokoušela zničit a vrátit se zpátky do dětství, kdy věřit bylo tak snadné a přirozené. A to ve chvíli, kdy jí rodina celý život tvrdí, že si vymýšlí a cpe jí možnými i nemožnými psycho léky, jde dost ztuha. A když už konečně přijme, že je to, co je, naštve ty nesprávné osoby a dostane se do dalších problémů. A do toho se motá babička se zlomenou nohou, Ronald a Mary Sue. Kniha střídá pohledy Annabeth a Johna, děj je pozvolným, ale zase ne příliš pomalý, prostě tak akorát. Závěr byl sice očekávaný, nicméně menší zvrat v závěrečném souboji byl zajímavý a lehce překvapivý.

Jana Kvičerová napsala příběh, který v samotném jádru není kdovíjak originální – magických knihoven a ožívajících knižních postav máme (nejen) v literatuře dost. A tady pravděpodobně končí výčet toho, co by se dalo považovat za objektivní nedostatky (originalita námětu je samozřejmě vždy diskutabilní a osobní záležitostí). Pravda, ráda bych viděla dvě závažná témata, která tu byla řešena, probraná víc do hloubky, ale chápu, že pak by román Bookshire ztratil kouzlo pohodovosti a milého čtení. Takže ve výsledku je tahle příměs odvrácené stránky života v rovnováze se vším dobrým, co se v knize děje, i s humorem, kterým je příběh okořeněn. Kromě toho nekloužou tato témata úplně po povrchu, ale mají na postavy reálný dopad, takže i když nejdou až na dřeň, nepůsobí samoúčelně. Občas jsem si sice říkala, že se Annabeth nechová úměrně svému věku, ale na rovinu – chováme se vždycky všichni jako zodpovědní dospělí? Naopak oceňuji, že Annabeth nebyla od samého začátku neporazitelná a sebevědomá až na půdu. Nebyla ani ten typ hrdinky tvrdící, jak je nemotorná, zatímco by všechno zvládala levou zadní – některé věci jí opravdu nešly, ale zároveň byla v ledasčem dobrá. Její průpovídky byly sarkastické, ale nikoliv urážlivé, a její váhání nad tím, zda má věřit na kouzla nebo ne, bylo tak akorát dlouhé – nenechala se přehnaně přemlouvat, ale zároveň ani hned na všechno nekývla. Celkově Bookshire působí dojmem, že si je Jana Kvičerová vědoma řady nešvarů podobného typu literatury a zároveň ví, že některá klišé čtenáři potřebují. Dokázala tak dát do knihy vše, co čtenáři očekávají, zároveň se však vyhnula většině problematických aspektů, jako je například neúměrné natahování některých scén nebo nevěrohodný vývoj vztahu mezi hlavní dvojicí. Autorčiny postavy opravdu přemýšlely, většinu času spolu docela slušně komunikovaly, takže nastalé problémy skutečně řešily a příběh tak nepřešlapoval na místě. Také díky tomu nedocházelo k žádným dramatům na základě laciných nedorozumění. Jana Kvičerová sem tam přidala pár detailů, které byste například v romantické lince moc nečekaly, ale byly rozhodně ze života. Nemluvě o tom, že se do vyprávění promítla autorčina láska ke k-popu a k-dramatům, což bylo zajímavé zpestření. Bookshire je dobrodružným příběhem, kterému nechybí humor, špetka romantiky, napětí a místy i poměrně strašidelná atmosféra. Je to kombinace, která udrží čtenáře zaháčkované od začátku do konce. Bylo to milé a navzdory některým situacím i velice pohodové čtení. Chcete-li tak strávit konec roku s něčím kouzelným, co vás pohladí po čtenářské duši, Bookshire je dobrá volba.