Bohové Olympu – Hádův chrám

Tahle kniha je TAK NESKUTEČNĚ EMOTIVNÍ - smála jsem se, brečela, dojímala se, bála se, bavila se a obecně jsem si čtení neskutečně užívala. Už poněkolikáté. Zbožňuji Ricka Riordana, jeho knížky, postavy, nápady, humor. A tahle kniha je jedna z jeho nejlepších. PS. A ten Nico??? Jakože proč mu to děláš, Ricku, on si to nezaslouží... ještě že Will se zjeví už v příští knize *mrk mrk*

Uf... já nevím. Je možné, že už z Riordanovi tvorby vyrostla? Pamatuji si, že Percyho jsem MILOVALA. Ale tohle sotva přečtu. Moc postav, navíc si každá, ale úplně každá pořád myslí, jak zrovna ona je k ničemu, ta zbytečná, co všem jen překáží, bla, bla, bla. Ale pak nastane bitka, kterou vyhraje právě ta postava úplně sama díky naprosté tuposti nepřítele (většina nepřátel tu má IQ tříletého dítěte s demencí stoletého staříka), a najednou je sebevědomost sama. Dočtu poslední díl, ale už se k sérii znovu nevrátím. Trochu se bojím i rereadingu Percyho, abych si na něho nezkazila vzpomínky.