Bohemiana 1988-2019

Roky 1988 – 2019 ve vybraných událostech, namíchaných tak, že monumentálnost dějinných velkoudálostí se obrousí těmi droboučkými - a vzbudí úsměv. Citáty filozofické a biblické se střídají s košilatými vtipy a hláškami typu „to si děláš kozy“, lidová kultura s méně lidovou, počasí s kriminalitou, politici autorem oblíbení se silně neoblíbenými (dá se lehce vysledovat, kteří jsou kteří). Některé oblasti (školství, církev) a osobnosti (Nohavica, Knížák) jsou sledováni ve vývoji, což pro pár z nich dopadá ostudně. Pointy, rýmy, palindromy, citoslovce a pár hrozných hrubek. Je tam zkrátka VŠECHNO. Autor soudí, že lidé dnes potřebují čím dál tím víc naděje (a to tvrdil v době, kdy byl covid ještě pevně zavíčkován!). Možná chtěl, aby to se čtenářem dopadlo přesně jako se mnou: forma knihy mě většinou pobavila, obsah mě naplnil pocitem určité zmarněnosti. Tak má s tou nadějí asi pravdu.

Začínám číst. Bavím se, jsem generačně cílovou skupinou. Hodně to připomíná Patrika Ouředníka. Opravdu hodně. Což mi nevadí. Ale hned v první kapitole je ošlivá faktická chyba. Na konci osmdesátých let neumíraly lesy v Lužických, ale v Jizerských horách, částečně i v Krkonoších a samozřejmě v Krušných horách, jak je uvedeno. Z ekologického hlediska to ani nedává smysl, Lužičky jsou nižší a mají větší výskyt listnáčů... Když se autor takhle drsně splete a redaktor to opomene a nezachytí, jak potom věřit zbytku knihy založené na faktech? Co když uvěřím nějakému dalšímu blábolu? Doufám, že to dočtu a bude to dobré, ale začátek mám zkažený...