Bod nula

Vynikající, nesmírně pronikavé a přemýšlivé svědectví o ročním pobytu mladého kyjevského intelektuála na donbaské frontě v roli řadového brance. Krátké prózy jsou brilantně napsané a pointované, cenné je v nich zejména deziluzivní reflexe všednosti, monotónnosti a tísnivosti této vojenské zkušenosti, přestože se hrdinovi-autorovi vlastně nic dramatického neudá. Jenomže drásavý obraz války už byl popsán tolikrát, zatímco perspektiva Artema Čecha je v tomto ohledu velmi svěží. Pomáhá tomu i překlad, který – na to, že je kolektivním dílem (zprvu jsem se toho zalekl) – je překvapivě kvalitní a soudržný. Po knize jsem sáhl mimo jiné proto, že jsem si předsevzal číst letos soustavněji ukrajinskou literaturu. A to nejen ze sympatie k tomuto národu a jeho nerovnému boji (i za nás), ale i kvůli prohloubení povědomí o tamní kultuře: doposud jsem totiž četl – ale to už je spousta let – především ukrajinské básníky a také několik pojednání o dějinách této země. A nelituji – Bod nula je bez nadsázky jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední rok měl v ruce. Byť je to dílko nedlouhé a bez vyhraněnějších stylistických (jakkoli nepostrádající vysokou úroveň i v tomto ohledu), lze říci, že mě hodně zasáhlo. Snad především proto, že jsem se s vypravěčem-autorem silně identifikoval. A taky proto, že dnes už víme, co přišlo potom.

Mozaika minipovídek (nebo spíše kratičkých nepříliš navazujících kapitol) Bod nula Artema Čecha je zajímavou reflexí zkušeností z konfliktu na Donbase. A to skrze samotného autora, člověka, který do armády na první i druhý pohled absolutně nezapadá, a přesto si tam nachází své místo, rutinu, někdy i klid a jistotu, přestože se na dohled nachází nepřítel. Všechny kapitolky jsou velmi čtivé, úderné, mají svou pointu, která člověka nutí k zamyšlení společně s autorem. Zároveň poskytují zajímavý vhled nejen do fungování armády, ale i různých skupin ukrajinské společnosti a různé dopady tehdejšího konfliktu. Výborná kniha!