Blood Heir

Dědictví krve je takové to typické, nadprůměrné fantasy. Připomínalo mi to takový mix Šesti vran a Holubice & hada... Prvních pár kapitol mě opravdu hodně zaujalo a říkala jsme si, že to bude pecka, ale pak děj tak nějak ztratil grády. Moc se mi líbily postavy, protože u nich byl vidět nějaký psychologický posun, ale ta romantická linka mezi nimi mi přišla hodně uspěchaná a dost k neuvěření... Je vidět že je to autorčina prvotina, ale určitě si přečtu další knihy této nadané mladé autorky.

Na knihu jsem se velmi těšila, protože jsem slyšela samá pozitivní hodnocení a podobné knihy patří mezi mé oblíbené. Bohužel kniha má očekávání nesplnila. S hlavní postavou, princeznou Anastázií, jsem se za celou knihu nesžila, i když mě velmi zaujal její druh ''magie'' a její příběh měl velký potenciál. Co se týče příběhu, je pravdou, že není nudný a o překážky není nouze. Na můj vkus je zde však akce přespříliš. V podobných knihách totiž oceňuji i odlehčené pasáže, při kterých se postavy navzájem poznávají, a to ne jen v situacích, kdy jim jde o život. Tento druh vzájemné interakce postav mi zde tak chyběl a mám pocit, že jsem neměla šanci se s jednotlivými postavami opravdu seznámit a sžít se s nimi. Avšak kniha rozhodně není propadák a má co nabídnout. Líbila se mi různorodost magie, Přízně, a také to, že má své hranice. Přičemž moc umožňující manipulovat s krví je rozhodně originální. Prostředí, ve kterém se děj odehrává, se mi také líbilo a děj do něj skvěle zapadal. (Nevím, zda to byl záměr či jsem jediná, ale jména, názvy a prostředí ve mě vyvolávaly představu Ruska :D) I přes smíšené pocity budu pravděpodobně v sérii pokračovat, snad mě další díly mile překvapí.