Blízcí

Keď som čítala knihu Blízcí, prežívala som príbeh, ktorý sa hlboko dotýkal témy rodinných vzťahov a hľadania vlastnej identity uprostred tlakov a očakávaní spoločnosti, najmä vo vzťahu k partnerovi, rodine a materstvu. Vôňa vidieckeho prostredia a pocit nepochopenia, ktorý Bára prežíva v Igorovej rodine, vytvárali napätú a niekedy až dusivú atmosféru, ktorá ma nútila cítiť jej vnútorný boj a neistotu. Postavy, ako Bára či jej krehká spriaznená duša Petra, pôsobili autentický a uvážlivo vykreslené, takže som s nimi prežívala ich zraniteľnosť aj vnútornú silu. Štýl rozprávania autor­ky bol priamočiary, zaťažkaný emóciami a zároveň precízne vystavaný tak, že ma vtiahol do hlbokých rodinných konfliktov bez pocitu, že by som sa od knihy chcela odtrhnúť. Nakoniec mi čítanie dalo silný obraz o tom, ako môžu byť "blízki“ niekedy najvzdialenejší, a ako je cesta k porozumeniu, či už so sebou alebo s druhými, často bolestná a zložitá.

Rodinné drama, u kterého si opravdu přejete, aby to byla jen fikce. I když vám hlavní hrdinky, jejich chování nebo názory nemusí ve všem sedět, držíte ze všech sil palce, aby se jim nakonec podařilo z toho příšerně toxického prostředí uniknout. Protože nikdo nedokáže zranit tak do hloubky, jako blízcí. Ano, právě ti, kteří by nám měli být nejbližší... Jenomže tady si každý nese své břemeno, jehož tíha, spolu s neochotou či neschopností o čemkoliv z toho muvit, stahuje všechny protagonisty postupně níž a níž do hlubin vztahového bahna. Jak přesně by v takovém případě měl vypadat happyend? Autorka má skvělý cit pro vykreslení charakterů a velmi oceňuji, že jednotlivé povahy vyvstávají z děje a dialogů, nikoliv jen z popisu. Díky tomu jsou postavy neuvěřitelně živé a příběh vám ještě dlouho po přečtení zůstane pod kůži.