Bledá trojka

„Nikdo nechce znásilňovat holky za jasného dne, kdy světlo ozařuje jejich hříchy.“ Když opomenu spousty nelogických jednání a situací, tak v jádru to má dobrý námět. Jenže je tam spoustu balastu, kterej strhává celý příběh někam na dno. Nepromyšlené a uspěchané, dalo by se říci. Příkladem je svázaný chlap připoutaný k židli s roubíkem v puse. Jak on se pak pěkně rozkecá a prozradí spoustu informací – ale furt má ucpanou pusu roubíkem s koulí a náhubkem alá BDSM. Tak že mu to nežeru, i když díky tomu se děj posouvá. A další, co mě doslova rozesmálo, když Alex zpívá Kammi jednu píseň, tak tvrdí, že vlastně neví, o čem ta píseň je. Jenže, text je úplně jasný, tak proč to jako neví? A co mě nejvíc dostalo byl konec. Tak strašnej a příšernej konec jsem v tak hororovém příběhu rozhodně nečekal. Bylo to směšné. Citát: Potřebujem kref? Když jo, chci kluka. (f je tam opravdu)

Velmi emotivní a bezútěšné zrnko temnoty, které v člověku vyvolává různé pocity jako jsou například strach, beznaděj a vztek, protože vědomí, že se takové odpornosti dnes a denně skutečně dějí a většinou nekončí happyendem, je více než tíživé a bolestné. Jednohubka z mé oblíbené edice se skvěle četla a rozvířila v mé hlavě a srdci emocionální bouři.