Blacksad 2

Zápletka úvodní povídky Amarillo působí krapet neuspořádaně, kdy Blacksad ani není ústřední postavou, ale spíš je dějem vláčen. Ne, že by však dějová osa zaváněla nudou, jen ten zmatek ve vývoji událostí a průběžné opomíjení hlavního motivu z toho dělají stylizovaný thriller z beatnického prostředí, než noirovou kriminálku, třebaže v závěru dojde na složitá morální rozhodnutí (při kterých jsem se tentokrát s hrdinou jednoznačně rozešel). Ovšem v následujícím dvoudílném příběhu Pak se všechno hroutí dokazuje Juan Díaz Canales dokonalý cit jak pro žánr drsné školy, tak i průvodní melancholické monology, jež k soukromým očkům neodmyslitelně patří. I zápletka je propracovanější, přehledněji plynoucí a nechávající, dle očekávání, světskou spravedlnost slepou. To ale neznamená, že se na každou proradnou svini někde nevaří voda. O výtvarném umění Juanja Guarnida už bylo napsáno tolik chvalozpěvů, že k nim další přidávat nemá smysl – pouze dodám, že všechny jsou do posledního písmenka pravdivé.

Druhý Blacksad se trochu jiný než ten předchozí. Těšil jsem se na stejnou drsnou černobílou noir detektivku ze staré školy, příběhy jsou však tentokrát trochu jinde. Složitější, méně jednoznačné, méně černobílé, morálně nejednoduché, silně sociální. Témata mi nebyla blízká. Na druhou stranu kresbě není co vytknout, platí všechny pochvaly, uvedené u prvního dílu. První povídka je jakási variace na moderní western, nebo roadshow. V hlavní roli je depresivní smolař lev. Je to taková jednohubka, moc mě to nebavilo. Dále pokračuje rozsáhlá dvoudílná povídka otevírající komplikovaná a hluboká morální a silně sociální témata, roli mafie, odborů a bezskrupulózních politiků schopných pro svůj zisk a moc obětovat cokoliv, nechat za sebou v díře v zemi kohokoliv. Příběh ukazuje, že nikdy není nic jednoduché, že život není černobílý, že motivy lidí jsou různé, že vrah bez svědomí může být zároveň milující bytost. Zkrátka často nevidíme úplný obrázek, alespoň ne ze začátku. Tohle je blíž prvnímu Blacksadovi, jakkoliv to pořád není úplně ono. Konec je ovšem zoufalost a celkový dojem spíš zkazí. Ani tohle mě ve finále úplně nechytlo.